Zpráva z podzimního víkendového larpu, který se odehrál 22.10. – 24.10. 2004.

V pátek 22.10.2004 jsem se vydala do Prahy, abych se setkala s Katkou (Atalanté) Růžičkovou na Masarykově nádraží a spolu jsme pak pokračovaly vlakem z hlaváku, nabraly jsme tu i Dáju (Lilith), Katy (Kaira) a Helču (Nimae) jsme potkaly až v Čáslavi. Helča nás z Čáslavi dovezla až na místo, nějakých 8 km vzdálené. Srub, zastřešená jídelna – dokonalé zázemí. Okolo jsou čisté lesy a herní terén je velmi variabilní. Hned za srubem je VELKÝ kopec, potok, nahoře louka, všude cestičky a další stavby a přístřešky. Jooo houby. Houby tu rostly požehnaně. Abych to ale dopověděla. Večer došlo na krátké představení. Medvědi (barbaři) stavěli palisádu načež je napadli dva Piktové a Medvědy zkosili. V tom bylo řečeno, o co tu vlastně půjde a jako každý upajdaný cestovatel jsem byla ráda, že došlo i na večeři – výborný guláš.

Doom3. Temnota nasycená zlobou a nenávistí. Přichází a mizí v rytmu tlukotu umírajícího srdce. To srdce patří vám. Pokud paříte DOOMa, víte moc dobře o čem mluvím. Žijete na nightmare? Pak je hrůza vaším denním chlebem, ale to, co nám přináši tato hra od ID Softu, často nerozdýcháme ani my nejsilnější. Absolutní paranoia, která si k vám bude pomalu ale jistě razit cestičku temnými dungeony vesmírné základny korporace UAC na samotném Marsu, je jen jeden z mála symptomů, jež vás postihnou.

Můj druhý larpík, odehrávající se 27.7. – 1.8. 2004.

Záznam z roku 2004 má úctyhodné tři a půl hodiny, a to je zachyceno jenom minimum z toho, co vše mnozí zažili. Abychom mohli pojmout celý svět, museli by mít všichni kameru a to minmimálně 16 hodin denně v provozu, protože každý zažije lehce odlišné situace a každý tvoří svou část příběhu, v níž figuruje právě jeho zvolený charakter. A tak je můj záznam pouhým individuálním pohledem na celý komplexní svět.

Prvotní nadšení přerostlo ve scénář ke druhému dílu. Považte – měl už plné tři stránky! Děj se trochu zkomplikoval a vedle dvou hlavních charakterů – Mnich a Daniel(a) – se objevily další, jmenujme například Programátora (který nepozná rozdíl mezi smetanou do kávy a projímadlem a vede nekonečný boj se svým počítačem a posléze i mumiemi, evakuujícími se z pekla), dále tu máme Satannie (tuning už dorazil i do pekla, a tak Satannie efektivně svítí rohy). Danielovi jsme nechaly vymazat UI a znovu jej vypustily mezi zombíky.

Jsem velkým fanouškem počítačových her a filmařiny, ráda si vymýšlím ptákoviny, scénáře, absurdní situace a tak jednoho dne došlo na to, že bychom mohly natočit nějaký krátký film. Kameru už jsem měla nějaký ten pátek, ale prozatím jsem s ní spíše dokumentovala a experimentovala jinak. Napadlo nás s mou neteří Martinou (Painkiller, Wenira..) spáchat něco malého pro začátek a tak: