Můj druhý larpík, odehrávající se 27.7. – 1.8. 2004.

Záznam z roku 2004 má úctyhodné tři a půl hodiny, a to je zachyceno jenom minimum z toho, co vše mnozí zažili. Abychom mohli pojmout celý svět, museli by mít všichni kameru a to minmimálně 16 hodin denně v provozu, protože každý zažije lehce odlišné situace a každý tvoří svou část příběhu, v níž figuruje právě jeho zvolený charakter. A tak je můj záznam pouhým individuálním pohledem na celý komplexní svět.

Prvotní nadšení přerostlo ve scénář ke druhému dílu. Považte – měl už plné tři stránky! Děj se trochu zkomplikoval a vedle dvou hlavních charakterů – Mnich a Daniel(a) – se objevily další, jmenujme například Programátora (který nepozná rozdíl mezi smetanou do kávy a projímadlem a vede nekonečný boj se svým počítačem a posléze i mumiemi, evakuujícími se z pekla), dále tu máme Satannie (tuning už dorazil i do pekla, a tak Satannie efektivně svítí rohy). Danielovi jsme nechaly vymazat UI a znovu jej vypustily mezi zombíky.

Jsem velkým fanouškem počítačových her a filmařiny, ráda si vymýšlím ptákoviny, scénáře, absurdní situace a tak jednoho dne došlo na to, že bychom mohly natočit nějaký krátký film. Kameru už jsem měla nějaký ten pátek, ale prozatím jsem s ní spíše dokumentovala a experimentovala jinak. Napadlo nás s mou neteří Martinou (Painkiller, Wenira..) spáchat něco malého pro začátek a tak:

Rozepsané texty a nápady pro Eodix 2004. Navymýšlela jsem spoustu běžných zajímavostí, které by se na larpu daly dělat. Ačkoliv jsou texty nedodělané a questy nedotažené, lebza a kruhové keramické destičky jsem stvořila a nechala vypálit v Litoměřické dílně. Trochu se pekelné lebčičce divili, ale když to máte na „divadlo v lese“, jsou hodní a vypálí ji přednostně, když se náhodou zapomenete. Pro jistotu jsem ji nechala schnout déle, aby v peci neudělala bum.

Ticho. Tak strašné ticho, nasycené lidskou zlobou a nenávistí. Tma. Zdá se, že přichází a odchází jako mořské vlny se svou vražednou pravidelností. První záblesk bílého světla a pak několik dalších. Mísí se s neznámými obrazy. V dálce byl slyšet nářek, který se rychle ztratil v řinčení kovu. Bílé světlo, které ještě před nepatrným zlomkem času oslepovalo, náhle zmizelo. Vtáhla jej do sebe temnota, která halila starobylý hvozd, vzdálený několik dní cesty od posledních obydlených krajů.