Ve středu jsme vyrazili směrem k Prokopskému údolí. Do Jinonic jsme jeli klasicky busem. Z Jinonic jsme to vzali po zelené, pokochali se vesnickou architekturou a dovalili na kraj lesa, který byl označen cedulí, čili jsme nezabloudili. Sestra našla trasu někde na nějakých onlajnových výletech po Prahe a narozdíl ode mě má dokonalý orientační smysl. Ano, to je ten výlet, kdy jsem si zapomněla půjčenou epesní kšiltovku a též jsem se řádně přismahla.

V botanické zahradě bylo krásně a cesta tramvají přes třičtvrtě Prahy přínosná. Brala jsem to jako vyhlídkovou jízdu. Rovnou se zmíním, že bych tam ráda jela zase a rozhodně mi to nebude vadit, takže až budou mít syslové čas a náladu, můžou se směle ozvat (i když to tu možná nečtou :D). To jen, že se to ten týden vyloženě nabízelo a jak jsem tak ťapavý a na kytičky koukavý, nešlo odolat.

Mým prvotním plánem při příjezdu do Práglu bylo sice úplně něco jiného, ale nakonec jsme sobotu 21. května 2011 pojali po svém, neb bylo příliš velké vedro a v chrámech konzumu přecijen příjemněji. Z toho dne mám milý úlovek, prý ještě k svátku. Je to zelené tričko s tučňákem s obrovskýma očima. Není to typický tux (rozuměj linuxový), ale je to tučňák a navíc na zeleném poli. A následujícího pondělí jsme se vydali znovu do lesa Na Cibulce.

Možná máte pocit, že jsou ty nadpisy poněkud zhulené a promumané a že autorka mnohdy neví, jakéhož je pohlaví, když někdy píše: jsem byl, psal a spal a pak se rozesmál. Ale z toho si nic nedělejte. Přijměte to jako jakýsi stav tohoto blogískovitého koutu internetů. Nemám tu sekci „o webu“ (takhle, třeba tu někdy něco takového bude), kde by bylo alespoň nastíněno, kdeže se to čtenář ocitá a co tu asi tak může čekat a co čekat rozhodně nemůže a taky kam v tom případě může odejít, ale je mi často sdělováno, že lidé nečtou. Vím, že vy čtete. Tolik nás trpí grafomanií, bylo by divné, kdybychom netrpěli i potřebou louskat text. Jo, ten Zaklínač.

Hezky se zatáhlo, bylo takové příjemné přítmí, skoro jako v lese. Tak na svíčku a na akci DOOM, nebo natáčení v temné kobce, případně starý dobrý díl Volejte šéfredaktorovi ze SCORE. Jsem nějaký melancholický a docela se mi stýská po starých dobrých časech, po kamarádech, kteří jsou daleko a dokonce i po lidech, o kterých bych to po většinu času třeba ani neřekla a to hlavně z toho důvodu, že prostě myslím na jiné věci. Květen je takový podivný měsíc. Už aby skončil a dala bych si AvP 2 nebo DOOM 3 s jednohubkami a spolupařankami.