Lenka 'Trinity' Voráčková

Kdo by jednou něchtěl být rebelkou v černém. Nehlašte se všichni. Ono to bylo delší, ale takhle to bude bohatě stačit. A víc ani ťuk.

Začalo pršet a kapka krve se dotkla tvých rtů, nebe je černé a měsíc září rudě, neb tento čas je časem smutků. Vše, pro co jsme žili, se obrací v prach. Bloudíme věčností, jako světlo bloudí vesmírem, nenalézaje klid. Rosou třpytící se sklo pokryto steskem, v němž odráží se tvář, jíž krůpěj života z mých žil zbarvuje v strach.

Jedna z prvních… inspirace… no to nemůžu říct. Byla už noc. Hm, většinou píši v noci a já přemítala o lidech, co jsem potkala, převážně pak o jednom takovém, ale to už není vůbec důležité. K inspiraci mi stačí klidně i pohled do očí a žádné bláznivé myšlenky, jaké byste si asi mohli představovat.

Mise končí Final Fightem! Motorovou pilu jsme měly rády. Tedy donedávna a to převážně díky DOOMíčkovi. Toho dne, kdy se dole ve městě ku příležitosti výročí Bitvy u Lovosic koná přehlídka jednotek, boje a hlavně (hlavně – jak pro koho, samozřejmě) hospoda ve stylu osmnáctého století se najednou lidi zdekují a jdou uklízet les. Chvála jim, ale proč tento den? Whyyyyy???

Mise startuje v Nosgothu! Tento nadějný den se zapíše do kronik, neb se nic neposralo, přišli jsme včas, trénovali jsme celé dopoledne a nakonec jsme stihli natočit celý ten úvodní quest, odehrávající se v Nosgothu. Nechcalo, nesněžilo, humanoidů kolem prošlo jen nezbytné minimum a celé se to prostě parádně vyvedlo.