Mají toho společného celkem dost. Po několika neúspěšných pokusech jsem si z webu Elder Scrolls stáhla Arenu a Daggerfall (Bethesda je uvolnila k 15. výročí série Elder Scrolls, takže si je můžete stáhnout naprosto legálně, pokud je dosud nevlastníte).

Webařina je poměrně zábavná činnost, pokud se nebojíte číst manuály, tutoriály a pokud si ty rady umíte vzít k srdci (případně ke klávesnici). Po internetu se povaluje množství zajímavých zdrojů, z nichž se můžete poměrně dobře vzdělat. Člověk, který se do tvorby webů chce pustit, by měl mít vytrvalost, měl by být kreativní v pátrání po odpovědích na otázky a měl by poznat, který článek mu přinese potřebné informace a který jen plácá bahno a obsahuje chyby v kódu. Nebojte se procházet fóra a vyhledávat odpovědi na váš dotaz a doporučuji číst komentáře pod článkem, kde se mnohdy dozvíte ještě něco navíc, nebo třeba jen to, že autor je další lempl, který text jenom zkopíroval, ale už nezkoušel funkčnost svého ukradeného řešení.

V sobotu 4. července proběhly v lovosickém lesoparku Osmička Valdštejnské slavnosti. Tato historická akce byla zaplněna kejklíři, rytíři i sličnými dámami, dobovou hudbou, žejdlíky medoviny, skřeky dravého ptactva, bubny, střelbou z kanónů a řinčením mečů. To vše jste mohli zažít, pokud jste se mezi průtrží mračen a bouřkou dostavili do známého a lehce rekonstruovaného lesoparku na břehu řeky Labe, kde se v letních měsících pořádají různé akce, převážně pak hudební festivaly.

Ráda vás seznámím s další zajímavou knihou, která by se dala zařadit do pomyslné sekce „how to..“ a na kterou se mi již nějakou dobu práší i v mé knihovničce. Jedná se o titul Tvůrčí psaní pro každého, jehož autorkou je Markéta Dočekalová. Knihu vydalo nakladatelství Grada Publishing v roce 2006. Protože já sama nejsem novinářka, ani se nepokouším psát do časopisů, alejbrž maximálně píšu pro radost sobě a pro poděšení návštěvníků svých osobních stránek, nedalo mi to a začala jsem se pídit po ucelené knize, která by osvěžila dávno zapadlé školské věci, nastínila jak to chodí v žurnalistice a ukázala, jak by se mělo postupovat při tvorbě vlastního příběhu (kdepak je mým Aktům X konec) a charakterů (omlouvám se svým postavám za skartování, ale ty hrůzy nesmí spatřit světlo světa).

Ráno 02.06.2009 jsem dodělala preview verzi jednoho vinného lístku a pak, protože na mě začala padat melancholie z věčného dřepění doma a nedostatku potištěných papírků, jsem si řekla, že si zdokumentuji svůj bordýlek kolem stolu a i jiné končiny pod přítomnými vrstvami prachu. Po vzoru sekce na fóru Světa hardware zabývající se bordelem okolo počítače, jsem tedy spáchala pár snímků svého pařanského doupěte. Fotografie jsou tentokrát bez retuší, vidíte na nich bordel tak, jak byl v momentě focení, takže pokud to u vás vypadá podobně, vůbec se nemáte za co stydět. Pokud ne, tak já se určitě nestydím. Věčným uklízením bych akorát všechno poztrácela a pak bych věci potřebné stejně musela pořád tahat ven. Návštěvy už si zvykly, také proto, že to u nich vypadá podobně případně občas i hůř. Mno, poslední dobou si tu spíš blogískuju (odporné, hnusné, příšerné slovo), úvodník jsem už dávno povýšila na místo pro mé osobní smetí.