Tvořím nový web, co mi jenom síly stačí. Vyhrabala jsem kvantum fotografických materiálů z parodií, nějaké texty a videa, takže by nám nemělo nic chybět. Všechny texty jsem zrevidovala a doplnila o kvantum irelevantních informací navíc. Bude se vám to líbit, tak doufám, že zůstanete na příjmu a budete trpěliví, dávám tomu ještě tak měsíc a půl, protože web sám potřebuje ještě potunit backend a vyřešit galerie a videa. Seznámím vás jmenovitě se všemi členy štábů a rozhodně se za jejich jmenování a fotografické materiály nebudu stydět.

Projekt Legrace of Kain vznikl v době, kdy jsme jako štáb předchozí trilogie Painkiller neměli do čeho píchnout. Jednalo se o parodii na herní pentalogii Legacy of Kain s velkou příměsí zážitků „ze života“ a absurdních scének, dovedených do krajnosti. Všechny postavy mají nějaké cíle, nějaké své problémy mezi sebou a chovají se naprosto dementně. V jednu chvíli jsou schopni spojit své síly proti nepřátelům a bojovat, v druhé znuděně sedí na kopečku a filozofují si o utahanosti tímhle šíleným světem. Scénář byl rozsáhlý a výprava na naše chudé poměry poměrně dobrá.

Probírám se webem a uvažuji, co nechat a jaký obsah naopak odepsat. Nový hosting je zatím v nedohlednu a já tu kdysi mluvila o našich šílených parodiích na počítačové hry a také o záznamech z larpu. Víte, věřím že bude možné konečně ty sekce obnovit a přidat tam další filmy, které se mým střihovým studiem za ty roky prohnaly. Bláznivé šílenosti na příšerné úrovni, které jsme v té době nutili mému oblíbenému hernímu časopisu a který byl tak praštěný, že nám první díl vydal na jejich dvd.

Po nějaké době jsem rozehrála Sacred 2 za Temple guardiana, který mi je už od pohledu sympatický. Silně připomíná egyptského boha Anubise. Hraji za temnou stranu síly a jeho hlášky nemají chybu: „Look a number above your head,“ nebo: „Welcome to huge army of dead NPCs“. Autoři téhle hry nezapomněli vnést trochu vtipného ducha nejen do chování vaší postavičky, některých questů, ale i do samotného načítání gamesy (máš pocit že je loading moc pomalý? Tak si to příště udělej sám!).

Dva týdny mimo můj komp se celkem vydařily. Rachotu jsem se sice nezbavila ani tam, u hranic s Polskem, kde jsem byla se svým miláčkem, ale rozhodně to bylo mnohem lepší než v zatuchlých čoudovicích, kde se neustále odehrává nějaký kravál a nepříjemný smrad. Na „samotě“ u lesa bylo fajn a fotila jsem převážně vděčné zvířecí modely, případně chroští. Já a naše krabička na obrázky nejsme zrovna dvakrát výkonný pár, ale snad se v tom trošku vyznáte a rozmazáno toho bude co nejméně.