Na knihu autorky Carol Berg s názvem Proměna jsem narazila díky krátkému článku v časopise Pevnost, toho času pravidelně kupovaném. Ještě mám někde hromádku čísel od vysoce experimentální jedničky až po ehm.. heh, můžou tam být tak dva ročníky.

(Mezitím mi sebrali propisku, kterou píši tyto řádky, milý deníčku.)

Proměnu jsem zakoupila v roce 2004, kdy jí vydalo nakladatelství Fantom Print. Uplynulo celých šest let, než jsem získala zbývající dva díly, jmenovitě Odhalení a Vzkříšení, které trilogii Rai-kirah uzavírá.

Dva týdny povalování se s knihami v teple (když pominu cestu v ledovém vichru pro větve, ze kterých si stejně udělal Falínek záchůdek, protože se je nikomu nechtělo zpracovat), s tunami dobrého jídla (fakt, všechno úplně jiné než tady z místních jedů, dokonce i ty plněné papriky chutnaly po mase a ta polévka s játrovými knedlíčky, jaj!), občas s Discovery, občas s National Geographic, občas s History.. no prostě ty dva týdny odplynuly jako metan a já jsem zpět u své šunky a v lednici je klasické nízkorozpočtové pusto a prázdno.

Povím vám něco málo o příběhu, který se mi poprvé dostal do rukou v roce 2007 a to v elektronické podobě. Noční klub jsem si četla společně s Cestou krve na noťásku, kterému jsme začali familiárně říkat Drobek a dnes (2009) mi docela chybí. Nemají tu ani hospodu, do které bych odkráčela takhle zkraje ve tři ráno středoevropského času depkovat, tudíž tu smolím onen článek o knize, jenž mne po mnoha stránkách nadchla. P.S.: z papíru se to čte mnohem příjemněji. Se svou současnou (a pravděpodobně aji dočasnou) kysnou, zvanou letadlový motor, a onou třicetikilovou monitorzillou se do pelíšku (nebo na méně lichotivé místo – místnost) přeci jen neuvelebím.

Přeji vám všem, kdo sem čas od času zavítáte, příjemné vánoční chvíle, pod stromečkem očekávané, dobrou náladu, klid a pohodu s lidmi blízkými, přáteli i vaším domácím zvěřincem, pokud nějaký máte. Funkční počítače, hromady her, nezamrzající internety a také to zdraví, jehož je třeba. A dále do nového roku pak vlídné zaměstnavatele, prosperující firmy, dobré zakázky, pevnou ruku při tvorbě grafiky, bystré oko při stříhání dalších výlovů rybníků, moudré manažery, chutné kofeinové bomby ve vaší oblíbené kavárně, dostatek kyselých okurek a správně rozblabaných nakládaných hermelínů, kopy nápadů při tvorbě modifikací do her, spoustu akčních čtenářů a kvalitních knih na pultech (například těch od Mr. Kulhánka ;), věrné diváky, elán a spolehlivou techniku. Doufám, že se v tom pár z vás najde.

Po nějaké době se sem vracím s jedním zajímavým tématem. V červnu 2009 jsem se rozhodla zveřejnit fotografie svého vlastního počítačového doupěte s pokusem o vtipný komentář v podobě bublin s textem. Doupě tomu říkám z jediného důvodu – je to prostě koutek s puncem osobitosti, obvykle zavalený všemožným harampádím. Od té doby se mi ozvali dva smělí dobrodruhové se svou trochou do mlýna, jeden se podepsal, druhý zase chce zůstat kdovíproč utajený, budu to respektovat a vy se pokochejte.