Vyrazily jsme ve třech, cestou mezi poli, zahrádkami a nakonec hustolesem směrem k Opárenskému údolí, kde jsem zvolila zcela jasný checkpoint v podobě zrekonstruovaného Černodolského mlýna (čti „v podobě hospody“). Sápat se na naší straně Lovoše do kopečka byla celkem fuška, ale měla jsem neodbytný pocit, že je to lepší, než se plahočit na přímém slunci po silnici, která skýtá mnohá nebezpečenství.

Solvaye nelze jen tak přejít. Kde jinde nalézti místo pro šutromily, rezatověcatostomily a rochnit se při tom v záři sluníčka, nechat se podrncat ve vláčku a obdivovat zbarvení jednotlivých svahů a skalisek ve starém lomu. Když jsme měli štěstí na pohodlný bus a zásobu kyslíku (žádná upocená plechovka se smrdutými sardinkami jako při mé první návštěvě), ťapkalo se nám na výlet ještě o něco lépe. Tato fotogalerie se skládá ze dvou výprav do magických končin.

Aneb jak jsme kamenivo pašovali. A to pro jistotu hned dvakrát. Říkám si, kdyže se to vlastně zvrtlo a pročže jsou ty batůžky tak těžké, když mezitím vysajeme a vyžereme jejich útroby. Samozřejmě, že jsme do Koněprus jeli za účelem zkoumat jeskyně a krápníky, což jsem si přála již dávno, neboť jsme měli doma takovou pěknou knihu (Macocha a moravský kras, 1953), plnou krásných černobílých fotografií jeskyní, krápníků, podzemních jezírek i pralesů a hustolesů a když jsem byl malý, moc rád jsem si v té knize listoval a kochal se (a taky pašoval domů šutry, které mi obratem máma vyházela) a tehdy to asi začalo..

V sobotu 13. srpna 2011 v Úštěku proběhl již 14. ročník historického jarmarku, na nějž jsem jezdívala za dob larpů, čili v dávných dobách a nalovila tam pěkné věcatosti, jako je například ozdobný zvířecí roh v kovaném stojánku a pokaždé tam poslintávám nad českým sklem, pečenými selátky a věcmi kovářského řemesla. I tentokrát má očka spočinula na pěkných tretkách, jídle a též jsme navštívili obávanou šatlavu.

Dead Like Me (Mrtví jako já) aneb vítejte v životě po životě. Čím to, že se v kanadském Vancouveru točí tak skvělé seriály? Jeden takový, který po mně kdysi hrábnul svými pařátky, byla samozřejmě Akta X a o tom druhém (viz nadpis) se tu trochu rozepíši.