Lenka 'Trinity' Voráčková

Poslední dobou hlavně mačkám spoušť. Protože se mi nechce nic moc hlubokomyslného vymýšlet, sypu na webísek (podle vzoru „blogísek“) jednu fotografii za druhou, i když se téma často opakuje. Či si jen tak hraji. Hraní se soustřeďuje okolo Settlers II (10th Anniversary), Battlefield 2 a Heroes III, které si tu z nostalgie pařím bokem v okénku.

Původně jsem měla v plánu napsat tutoriál na ohořelý svitek ve Photoshopu (pozor, SEO), protože vím, jak si rádi čtete mé kilometrové elaboráty na jakékoliv téma (pozor, ironie), ale pak jsem dotaz zadala do svého oblíbeného vyhledávacího enginu Google (pozor, reklama) a z výsledků jsem získala pocit, že už to musíte tak dvěstěkrát umět, pokud nepatříte mezi sortu brouzdalů, kterým dělá větší než malé množství souvětí problémy.

Nastala chvíle, kdy bylo vhodné vypnout hučící počítač a jít si provětrat poslední mozkovou buňku, která se po všech pivních seancích drží zuby nehty (a proto zde mohu dávat průchod své grafomanii, i když to pořád musím opravovat; po včerejším zamyšlení v rockovém, notně zakouřeném klubu, mám ruce jakési gumové). Stává se to už tradicí, že na jaře, když mi nemrznou obvody, vytáhnu paty z domu a jdu se podívat na naši slavnou realitu. Grafika se pořád nezměnila. Všechno je potažené šedivou texturou nevalné kvality, jen sem tam vykoukne jasně zelené stébélko trávy, a kdyby byli zahrádkáři menší dobytek, byly by pod hromadami odpadků vidět i probouzející se kvítky.

Nedalo mi to a postěžuji si i tady. Jak už jsem psala, že první vlnu naštvanosti schytává mikroblog Twitter a sem už dojdou jen drobně zvířená zrnka prachu, dnes to bude trošku větší tornádo. Před půl rokem jsem se přesunula na nový hosting a ejhle. Od té doby neustále někdo útočí zrovna na „můj“ server. Bylo nám (je nás tam holt vícero) sděleno, že se jedná o DDoS* útoky a tudíž změnili IP adresu serveru (čímže nás pro velký úspěch programu zase odstřelili do doby, než se změny projeví skrze celý internet).

Akta X jsem objevila přibližně v roce 1996. Někdy v této době se u nás vyskytla na televizních obrazovkách. Bylo to něco nevídaného. Dva agenti FBI, vyšetřující ne tak úplně běžné případy, ze kterých mrazilo v zádech. V roce 1998 jsem se dostala k internetu a první, po čem jsem pátrala byly tematické obrázky a scénáře z epizod na stránkách jak oficiálních, tak webu jistého Osamělého střelce Kennetha Soony. Když jsem něco chtěla, šla jsem si za tím a tak se ze mě stal prvotřídní X-fil a magor, který po večerech sepisoval příběhy, vyráběl si kartičky Federálního úřadu pro vyšetřování a s kámoškama naháněl po lesích mimozemšťany. Fakt. Smějete se?