Lenka 'Trinity' Voráčková

Nač se válet v posteli, když nikdo nejde. Spát se mi nechce. Celé odpoledne datlím kód (jak v noci zjišťuji, nejsem sama, kdo se celý den moří) který nakonec zase jindy určitě celý přepíši. Jen ten svět už je nějaký rozmazaný a brzy asi upadnu do klávesnice, kdoví jaká šílenost se mi zase bude zdát.

Už dlouho jsem se tolik nelekla (a ještě mnohem déle mi zely screenshoty ze hry na disku, zcela marně čekající na recenzi). Je to klišovité prohlášení, ale tady jsou bestiálně infarktově nastavené situace, které vám ten tep zvýší ať chcete nebo ne. Můžete se na leccos připravit, nebude vám to nic platné a pokud jste odkojeni na Aliens vs. Predator, Alone in the Dark nebo starších neméně děsivých kouscích, pak vám ta průprava bude velmi prospěšná. Pokud se naopak vyžíváte v The Sims, nebo Barbie hrách pak prostě umřete s naprosto šedivými vlasy.

Mezi IT manuály, svazky o japonských zahradách a Tolkienem se skví dvojice nenápadných knížeček Sny kamene a Temné království z cyklu Zmítaná země, které mírně rozšiřují řady fantasy literatury v mých zasviněných sto let starých poličkách. Knihy byly vydány v letech 1996 a 2000 v naklada­telství Laser Books. Jejich autorem je Jonathan Wylie.

Mám začít od obalu? Nebo to mám vzít od pravěku? Tak obal je tedy pěkně vyvedený, omítkově rozpraskaný, do tmavě hnědě žlutooranžova situovaný (tak jak to mám jako lama grafik sama ráda), pěkně kapelkou osázený.. no prostě výborně stylizovaný a zcela oku lahodící – tedy máte-li rádi trochu tmy, světlo svécích hořících a tak nějak drsnější a temnější styl, než který znáte ze své tajné sbírky brazilských telenovel.

A protože jsem si tenhle koncert nenechala ujít, dívám se na něj se slinou u huby, s tupým úsměvem ve tváři aji tunou vzpomínek v hlavě (tedy těch, co se ještě nestačily vysypat pod tíhou doby). Jóó, to byly časy. Konečně klídek a pohodička. Vyrazit s kamarádem na výlet, zakřepčit si a bejt prostě happy. Tahle akce za to stála. A proč to tady v recenzi říkám? Protože je to na tomto roce jedna z malilinka pozitivních věcí. Ta druhá pozitivní věc, a to do subjektivní recenze klidně napíšu, je můj milášek, který se mnou občas musí trpět dunivé tóny linoucí se z mých bedýnek a ohnivý řev kytar.. awwww.

Měla jsem pár suchých růží… které byly svědkem mnohého, zatímco na ně sedal prach. Nechala jsem slova běžet po papíře.