Nu což. Grim Reaper. Rozkol. Konec. Pozdní lítost. Nechtělo se mi k tomu psát elaborát na téma inspirace a dnes už se k tomu nechci vracet. Aspoň víte, že si to nemáte číst, ale já jsem ráda, že sem můžu svou básnickou střevnost psát.

Inspirací mi jsou všeliké roztodivné pocity. Snažím se múzu uhnat už nějakou dobu, ale nedaří se příliš. Naposledy jsem pořádně psala někdy v roce 2007 a to je věru dávno. Beztak to píši spíš pro sebe, a tak mi krkolomnost nevadí. Vím, že je více básnících tvorů nežli jejich čtenářů, většinou se pak slézají na tématických webech a fórech, kde se vzájemně poplácávají po zádech nebo se kritizují, tak, jako jiné komunity. Tady sobecký škrt si to nechá jen pro své doupě (lokální ostuda pozn. red.).

Zakoupila jsem si útlou knížečku o pískomilech od nakladatelství Vašut. Jmenuje se Můj pískomil a já. Tato vyšla v roce 2006 s počtem 64 stran. Možná to není mnoho a útlé barevné knihy nevzbuzují přílišnou důvěru, ale ze zkušenosti mohu říct, že čím novější titul, tím kvalitnější informace v něm.

Zde si budu postupně vytvářet seznam citátů, hlášek a hlodů, které mě nějakým způsobem zaujaly, přišly mi blízké či snad i pobavily. Když už si syslím překlepy, překecy a hlášky, můžu navázat trošku jiným tématem. Pokradmu doufám, že mě navštíví múza a já své stavy převedu v psané písmo, tak jako kdysi, kdy jsem ještě měla básnickou střevnost na svém místě a vesele ji ventilovala po internetech :).

Zase jsem zašla za našimi pískomilkami, podívat se, jak se jim daří, nacpat je jogurtovými dropsy, granulemi s bílkovinami a nad kávou popřemítat o pískomilím životě. Vytvořila jsem novou hromadu fotografií, ale přimět huňaté roztěkané modelky ke spolupráci není žádná sranda, obzvlášť když na jednu z nich takhle v srpnu začíná lézt jaro a pořád se dvoří a nadbíhá své spolubydlící, která jí na snahu svorně hází bobek. Zvířátka.