Dala jsem si práci a vytahala ze složek pár svých fotografií, znázorňujících zimu, zimní období, sníh a to na přelomu roku 2009 a 2010. Jsem věčný dokumentátor a všechno musím mít pohromadě, nemůžu si pomoci. Snímky vznikly obvykle honem honem, kdy jsem si řekla: „tak teď vylezu z postele a vyfotím to, než to roztaje“. Obrázky temného hustolesa a kopce jsou z východního cípu Čech a tam byla zima ukrutná, vichr zalézal úplně všude, v tom jsme se se Zuzkou táhly se zahradními nůžkami, abychom za řádného bojového řevu uštípaly pár větví na nějaký vánoční výmysl, který se pak samozřejmě nekonal a větve si přivlastnil pes, hádejte na co.
Fotky temné ulice a podobně jsou ze severních končin, kdy mě překvapilo množství bílého svinstva i přesto, že tu čmoudí chemička a lidi okolo. Mohli jsme to s drakem považovat za popílek, že? Rozhodně v tom nehledejte kdovíjaký umělecký záměr. Kapesní foťák, chvilka na ulici a pak čau. Jednou třeba odjedu do kšá a ještě budu ráda, že ty obrázky mám, pokud přežijí.
Pozor! nostalgické lovení vzpomínek, zapadaných prachem: Sníh a zima se mi líbí, bývalo příjemné být v lese a pozorovat sněhovou pokrývku za úplného ticha, tím spíš když třeba začalo sněžit. V posledních pár letech už to nějak vyšumnělo a jak se lidi přestěhovali do měst, nebo rozhádali, nebo prostě jen přestali být akční, tak už není s kým na takové romanťárny chodit. Bylo fajn courat po zamrzlých bažinách okolo Máchova jezera, nebo v noci vyrazit silnicí uprostřed lesa a drbat s neteřinkou Martinou o všem možném i nemožném za svitu měsíce. Dneska se vám na to každý vyprdne, tím spíš, když se tak hezky rozpadáme a do smogu bych také nelezla, fakt ne. Mno, tak to by zas bylo pro tentokrát všechno.
