Bubákovina o rušení mrtvých. Nechybí silný déšť a strašidelný konec.

Horečka zalévá tvé tělo
Ptáš se, proč tak rychle se setmělo
Víš, tam se jít nemělo
Slabost tě ničí, jim se tě zachtělo

Do uší vříská zvuk vichru a deště
Utíkáš po cestách, modlíš se ještě
Ocelově temné mraky valí se přes les
Za zády kdes hučí zrádný černý jez

Noční bouře v roklinách zuří
Jen mávne v prázdné síni křídlo můří
A bílé kříže zčernají
Když strach se v tobě zatají

Oči tvé to nevidí
Co z hrobů černých vychází
Co ve stopách tvých žene se
To mysl tvá již nesnese

A luna na svět nezáří
Když ve tmě řádí komáři
A bledá ruka zasáhne
Za tvůj oděv zatáhne

Dopadáš v kolena uprostřed cesty
Zima tě zraní hluboko u srdce svými prsty
Po dlaních bělostných stékají praménky krve
Víš, byla chyba to, cos udělal prve

Příchod tvůj na místo prokleté
Ve staré zemi vzbudil zlo staleté