Měla jsem pár suchých růží… které byly svědkem mnohého, zatímco na ně sedal prach. Nechala jsem slova běžet po papíře.

Z vize mé vzejde tvůj strach
Ze stínu, ztratíš se v tmách
V krvi mé skrývá se žal
Vzpomeň, co vše jsi mi dal

Dotyk můj všemocný jest
Nechej ho, může tě vést
V objetí při svitu svic
Z bolesti nezbude nic

Protkán jsi esencí věčnosti
Zrozený z bezbřehé milosti
Miluj mne, já jsem tvůj žal
Tvůj stín, jehož ses vzdal

Jsi osudem mým
Dotknu se touhy, nenávidím
Vetkám ji v prameny noci
V sílu ticha, v extázi bezmoci

Odstíny snů pokryty prachem
Budí se v mysli zalité strachem
Nechej je, ať letí pryč
Postav se bázni, jenom ji znič

Je dlouhý den
Stejný, jako náš sen
Nevrátí včerejšek k nám
Pojď k zítřku, tebe já znám

Suchá růže
Svědkem mým vášním
V osamění časem
Je něčím zvláštním