We told him to go away… and away he goes, Precious! Gone, gone, gone! Smeagol is free! Použila jsem repliku z Pána prstenů, protože pěkně vystihuje situaci. Ve starších zápiscích naznačuji cosi o síle Jednoho prstenu a modrém bazmeku a tímto by to snad mohlo skončit. V nejbližší době se chystám jít zas něco málo nafotit do přírody. Kytičky, ruiničky, cokoliv, co se nebude moc hýbat a budu na to moci v makro režimu zaostřit bez problémů (následuje pár obrázků).

Je to ohromný relax, válet se po zemi někde na kopci a objektivem čumákovat v křoví, zatímco vám sluníčko svítí nad hlavou, všude je ticho a v lese nepobíhají smečky opilých dětí. Včera byl fascinující úplněk. Stříbrné světlo prozářilo ulice a okny nakukovalo do temných slují, že snad ani pískáči nevystrčili čumáček. Pokaždé, když je takto atmosférický měsíc vysoko na obloze, vzpomínám na Staré Splavy a na půlnoční procházky tichým lesem a debaty o nesmrtelnosti chrousta. To byla ta pravá romantika. A teď to navíc po mnoha letech začíná vypadat, že by se tyhle fajne chvíle mohly v alespoň malé míře vrátit. A protože jsem se tuhle prohrabávala historickými zálohami, objevila jsem jednu hezkou fotografickou složku. Výškrabem se tu pochlubím, asi tu pár obrázků už někde bude, ale co.

Borný. V popředí zeleňoučký Mácháč.

V dáli zříte Bezděz též přezdívaný jako Děsběs.

Za stromečky se schovávají Staré Splavy.

Les si to štráduje do vody.

Fotogenické šeříkové roští.

Poloautomatický samohyb vodní.

Romantický krásně zelený lesík, klíšťata nevidíte tamhle a tadyhle a tam taky.

Při detailnějším pohledu si možná nejeden rozmyslí cachtání.

Zvířátko nakonec. Úplně malý exemplář. Běhaly tam i macatější kousky.