Po nějaké době jsem rozehrála Sacred 2 za Temple guardiana, který mi je už od pohledu sympatický. Silně připomíná egyptského boha Anubise. Hraji za temnou stranu síly a jeho hlášky nemají chybu: „Look a number above your head,“ nebo: „Welcome to huge army of dead NPCs“. Autoři téhle hry nezapomněli vnést trochu vtipného ducha nejen do chování vaší postavičky, některých questů, ale i do samotného načítání gamesy (máš pocit že je loading moc pomalý? Tak si to příště udělej sám!).

 

 

Hra samotná je ale dost repetitivní a dokud nemáte koníka nebo svůj speciální mount – ono kolečko na screenshotu (mechanické Mobiculum za TG, ostatní mají své žvířátkoidní potvory), tak je pobíhání po celém světě a kmitání sem a tam na dlouhé lokte, občas opepřeno pády, záseky o nic a tupými CP, které máte někam eskortovat (jsou naprogramovaní, aby pořád pobíhali, takže samozřejmě vždy vběhnou do toho největšího chumlu emzáků, co je poblíž). Pohyb po mapě usnadňuje na můj vkus příliš málo bran, případně lodí. Stráží u měst je pomálu a podivných druhů emzáků v místech, kde by je člověk nečekal naopak tuny. Nemrtví u městských hradeb? Variabilita (málem jsem napsala blita) nepřátel je dostačující, ale stereotypní. Co by se vymýšleli s novými bubáky, když mají nemrtvé a ty přeci můžou nasypat do každého dungeonu a do každé exteriérové lokace.

Questy se opakují, nikam dál vás netáhnou a omezují se na příkazy přines mi tohle, udělej tamto, ztratila jsem fakana, doveď ho domů… Grafická stránka hry je celkem příjemná na oko, každá oblast má svá specifika – na severu žijí skřeti, na jihu je písek a v něm rejdí kousaví mravenci. Ovšem objevíte množství cestiček, které končí slepě a vy se musíte často vracet jak bumerang a to platí i u plnění questů, lítáte sem a tam, až se za vámi práší, to všechno vede ke stereotypu, ale dá se říct, že je to celkem příjemná odreagovávačka v obrovském světě Ancarie před tím, než se dožiju vydání Mafie II nebo Star Wars The Force Unleashed: Ultimate Sith Edition.