Marťas zaspala, tak jsem se rozhodla jet do zverimexu v Ústí n. L. s Ladou. Projely jsme se City Elefantem a zakotvily v nákupním centru Fórum (ta nová budova vedle starého kostela). Přes nutnou odbočku na meditační místnost jsme posléze zamířily do Pet Shopu. Protože už jsem tam byla před pár dny, věděla jsem, že huňáči už na nás čekají.

(Rychlá rota = rychlá šrota, neb vše bleskově rozcupují a zpracují. Omluvte děsivá očka, jsou jinak krásně tmavá, ale musela jsem použít blesk, aby byly snímky trochu ostré.)

Kluk, který nejprve vůbec nechápal, pročže se v obchodě ptám na pískomily, držíce přepravku v pazourách, nám nakonec živou hromádku chlupů, spící v domečku ochotně předvedl. Uvnitř byli čtyři pískomilové: agouti, argent golden nebo dark eyed honey (nejsem si jistá =D a třeba to je úplně jiný), lilac a black.

Vybrala jsem lilu a medově zlatého drobínka, protože tyhle jsme ještě nikdy neměly. Kdybych měla dostatečný prostor vezmu je všechny, ale nechci je cpát do starých klecí, i když jsme je vždy propojovaly rourama, aby měli pořádné působiště.

Myšky mají prozatím pracovní název Zlatka a Stříberka anebo prostě puclíci. Zlatka je hyperaktivní a pořád poskakovala po terárku, zkoušela drifty, skoky a bleskové úniky v tunelech (které se i přes pokusy nepodařilo rozhlodat neb jsou to naše keramické výtvory). Stříberka zatím působí rozvážněji a po nějaké době se rozhodla nabouchat do tunelu dostatek ubrousků, aby si hezky ustlala.

Jsou to aktivní a nebojácná mláďata, přivezená ze dvou chovatelských stanic. Pískošci se nebáli vlaků, aut, lidí a nakonec ani ruky. Nechali se hned zkraje fotit a přes ruku lezli, jako by byli zvyklí. Ve zveráku měli krásně čisto a domečky doznaly architektonických změn pod jejich hlodavými zoubky. Nejsou to vystrašení tvorečci jako v jiných zverimexech, podle všeho se tam k nim chovali hezky.

Pro jistotu dostali novou napáječku od Ferplastu, banánové dropsy a speciální směs krmení přesně pro ně. Plánuji vyrobit jim do terárka level a rozdělit prostor ještě nějakým menším teráriem nebo jinou skleněnou nádobou s pískem, aby se měli ještě líp.

Před lety jsem se pískomilů vzdala. Dnes mi Zdenička trefně napsala, že se všeho vzdáváme, jakmile začneme s někým chodit. Je to zvláštní. Možná, že čekám, že budeme spolu něco podnikat, začneme žít jinak a jinde a na chlupáče by nezbyl čas, ale to je chyba. Odsunula jsem bokem vše.

Proto jsem se rozhodla pro pískomily. Vždycky jsem se o ně ráda starala a pozorovala jak se hemží. Jsou to svéhlavá zvířátka, které si můžete zamilovat a která si vás omotají kolem prstu.

30. 07. 2010

Puclíci jsou ještě trochu ustrašení, ale jejich přirozená zvědavost většinou zvítězí. Tudíž jsem Stříberku mohla uplácet slunečnicovými semínky, které si brala přímo z ruky a Zlatka zase nenechala na pokoji šňůru od foťáku, na kterou se pak vrhly obě dvě s plánem odtáhnout ji do hnízda a zpracovat na atomy. Napáječku nakonec pochopí i ta největší pískomilí trubka, takže už sají. Nejlepším místem na spaní je papírová krabice od rýže, plná ubrousků a nejlepší hajzlík je květináč naplněný nepórovitými šutříky, umístěný pod napáječkou, kdyby náhodou začala téct.

Jinak ze zákopů moc nevystrkují nos, jelikož si musí zvykat, že terárium nemá strop a co se blíží shora je automaticky dravec. Protože je občas zima, asi se porozhlédnu po vyhřívací lampě. Kdysi dávno jsem používala obyčejnou lampu s normální nebo rudou žárovkou, u které se s oblibou ohřívali. Když jsme zvěř vypustily, někteří z nich si lehli přes méně žhavou trubku od topení a tam si ohřívali bříška, takže to určitě využijí. Na sluníčku se také s oblibou vyhřívali natažení jak rohožka, takže teplo mají rádi, ale s citem, v létě to bývá i pro taková zvířata nesnesitelné a nebezpečné, neb se drobek rychleji přehřeje. Mno, jsou to jen takové postřehy, které sem budu sypat častěji, koho to zajímá, ten si to najde. A teď už fotky…