Dva týdny povalování se s knihami v teple (když pominu cestu v ledovém vichru pro větve, ze kterých si stejně udělal Falínek záchůdek, protože se je nikomu nechtělo zpracovat), s tunami dobrého jídla (fakt, všechno úplně jiné než tady z místních jedů, dokonce i ty plněné papriky chutnaly po mase a ta polévka s játrovými knedlíčky, jaj!), občas s Discovery, občas s National Geographic, občas s History.. no prostě ty dva týdny odplynuly jako metan a já jsem zpět u své šunky a v lednici je klasické nízkorozpočtové pusto a prázdno.

Bude mi chybět jedlé jídlo. Mít tak prostornou kuchyň a funkční sporák. Tady neteče ani voda, musí se do koupelny – pro studenou. Klasická jeskyně. Pod stromečkem na návštěvě jsem našla dvě pěkné věcičky, jeden ručně tvořený náhrdelník – sametový obojek se závěsem z rudých korálků a černorudá krajková tanga. Se Zuzkou jsme si udělaly malý výlet, z něhož jsem si přivezla klasiku v podobě černých krajkových… ne, tyhle byly s nohavičkami a vázáním, pěkné černé sebevědomí (ano, ten horní díl to je), tužku na oči, jak jinak než černou, ze které mě nepálí bulvy a krém (nevím jak se mi to povedlo, ale částečně jsem se tam zbavila šupin z věčně přemaštěného či oschlého kousavého obličeje, které opravdu nebyly nic hezkého. No a poslední večer jsme navštívili kamarády Fánu a Míšu, kde jsem sežrala, co šlo, od nivy, přes cukroví až ke kyselým okurkám a pivu (hlad je převlečená žízeň, však to znáte). Btw mají opravdu krásnou novou koupelnu s oranžovými dlaždicemi a dřevěným stropem, k tomu parádní vanu s rozměrným dřepítkem a naproti sprcháč – moc pěkné. Nemít ruce levé a mít odvahu, jdu si taky stavět. A ten jejich maximální kocour – být zrzavý, říkám mu Garfield, rozměry na to má. Ale je černý s bílými ťapkami a vůbec není vlezlý jako jiné kočky. Možná je to tím, že nás před odchodem na návštěvu svou přítulností počastoval malamut Falco, kterého jsme další den opouštěli rozpláclého na zádech ve sněhu.

Z toho všeho jsem nějak dostala chuť na Maxe Payna 2. Vyzkoušela jsem si šatečky, co mi přišly z RedRavenu a s radostí shledala, že mi jsou a že jsou krásně natahovací, takže můžu sežrat ještě pár kilo jídla, na něž jsem si „zakoupila“ černé korejtko. Skloňovat slovo Ikea se mi teď fakt nechce, celý den cestujeme, bolí mě šíša, dala jsem si inhalaci horké vody se solí, což bylo příjemné, ale dýchat prý pořád stejně nemůžu. Jo a kuře na kari mě nezklamalo. Napapkali jsme se ve Village Cinemas na Čerňáku. Přešli jsme přes ZOO – bezvadně vybavený krámek se zvířátky. Nakonec jsme zapluli do Datartu do počítačového koutku trochu víc si zaslintat.

Nevím, jestli je tu někdo zvědavý na mé nudné zážitky, křížené se slíděním po hadrech (přijdu, čapnu co se mi líbí a jdu, je to tak jeden kus z milionu, když k tomu přičtu svou velikost, kterou nikde nemají, to ty mínusové hodnoty), ale potřebuji se trochu vypsat a zrovna teď mi to jde. Možná budu strkat hlavu do škopku s horkou vodou častěji, je to příjemné. Člověk při výdechu cítí, že je uvnitř pěkně zmrzlý (no bodejť by ne). Jsem zvědavá, co přinese zítřek, doufám, že to nebude bolení hlavy, jak je zvykem. Obvykle to začne na jedné straně a během pár dnů se to přesune k té druhé. Mno nic. Mám tu jedno unuděné, hladové, unavené zvíře za zády, takže zase někdy na psanou.