Bylo milé býti po celý volný čas s medvídkem. Všechno se tak smotalo a zamotalo, ale na Vánoce jsem mohla jet pryč (s krabicí luxusního cukroví mé mamky, které bylo velmi pochváleno, protože má skill, který se jen tak nevidí). Rok jsem ho (medvídka) neviděla, a to mi bylo moc líto.

Ukážu vám, jaké artefakty získal takzvaný ajťácký goth. Nevím, jestli pro tento subkulturní druh existuje nějaké pojmenování, ale jak jinak nazvat gotickou slečnu, co se ověšuje úžasnými šperky a k tomu si čte o PHP. Ačkoliv jsem se teprve dnes vrátila (27.12.), mám chuť napsat díky, a že mi bylo fajn..

Teď už jen vytáhnout šatičky a někam vyrazit.. někam. Tady. Ehm.

..protože hromada mumání a ňufání a protože další hezký šperk (rudolící se stříbrným řetízkem) a protože pár dní hozená záda a dobré jídlo a taktéž jiná atmosféra. Ten náramek (i sametku) stvořila jedna šikovná gotička, která se tak nějak dala na šperkaření a já doufám, že jí to vydrží. Osobně bych asi měla obě ruce levé na takové věci, a tak jen slintám nad všemi těmi výtvory. Pro mě je prostě zase tohle záhada, jako je pro někoho jiného kódění nebo webdesign ;).

Huňáč psí medvědovitý.

A medvídek. Nevídám ho často. Mám pocit, že zase zmohutněl, nebo to dělají ty chlupy. Zimní srst a čisťounké pacičky, pobíhání s houskou v tlamě po domě a naprostá neochota jít se žvancem ven na zahradu, poťouchlý výraz, když se nechá drbat a naprosto úžasné psí tulení. Asi jsem se zamilovala. Snad ho zas uvidím.

Kdo by se neolizoval. Taková spousta dobrého jídla kolem.