Hezký mladý muž zase vlezl kam neměl, v naivní představě, že noční přízraky přemůže chladnou ocelí. Možná vám je známo, že na tajemných místech, kde se scházejí noční běsy a kam se žádné zvíře neodváží, bude něco krutě nebezpečného a nebezpečné bývají především bytosti tisícerých podob.

Tvé kroky jsou haleny mlhou
Dušené listím spadaným
Z prastarých dubů
Silných ve svém majestátu

Ostří tvého meče
Třpytí se ve stínech
Odráží světlo vzdálené
Odráží šat černý jak uhel
Kterýž na sobě máš

Zvedáš svůj zrak
V němž mísí se strach
Odhodlání
Jdeš vpřed, tam k těm ruinám

Ztraceným v kopcích
Hlubokých lesích
Tam, odkud hrůza přicházívá
Vznešená, krásná
Se smrtícím vějířem podob

Neodolá nikdo
Ačkoliv ty doufáš v opak
Když vstupuješ v planinu
Zvedne se tichý vítr

Splete ti vlasy v květ tmy
Spadající na toto místo
Které kdys snad svaté bylo
Nyní však kříž padlý a rozlomený
Jak raněné srdce
Čeká na vysvobození ze zapomnění

Když ona vchází na scénu
Přesně jak sis snil
Ve stínech svých síní
Vysoká, štíhlá, krásně tvarované boky
Obepnuté kůží a řetězy

Více ukazuje, nežli schovává
Oděv ušitý ze stínu
A tep ve tvých uších
Přehlušuje vzdalující se ryk rozumu
Neodolá nikdo
Slyš její slova

Neboť ona vstupuje do mysli lidí
Aby se jí podvolili
Zatímco si zoufáš
Toužíš
Chceš
Podvolení její

Tvá ruka, svírající jílec zbraně
Zaváhá a ten moment jsi ztracen
V hloubi očí
V kráse těla
V křivkách vášně

V chladu kovu
Jenž dotýká se její kůže
V pramenech černých vlasů
Jež halí její záda

Dotýkáš se té sochy bez citu
Hoříš jen pro ni
Umíráš a roztáváš
Pod pohledem smrti
Pod dotykem jejích ňader
Pod dotykem jejích horkých rtů

To je to, co jsi chtěl
Meč leží v trávě a čepel je pokryta rzí
Vedle něj dopadá tělo muže
Který chtěl spatřit svůj osud
A pro něj zemřít

Tak se stalo
A dokonáno jest
Dohnán svou touhou po nezměrném
Ke konci svých dní
Leží anděl na márách

Jen hlubina noci
Odrazem ve skelném pohledu
A ona ho líbá na rty
Černá křídla překrývají hvězdy
A on pro ni krvácí

Leží tam spolu
Neboť ze smrti vzejde jen smrt
Světlo a tma
Den a noc
Ta, která padla
A ten, jenž byl povznesen

Rozpolcená duše se v jedno spojí,
když den před nocí neobstojí,
v místě prokletém,
v aktu nesvatém.