Jestli už vám kytičky lezou krkem, tak ta semínka, prosímvás, příště nejezte. Dnes jich bude o něco méně, než se v našich končinách pořádně rozrostou. Zjistila jsem, že toto jaro nesmírně blbnu, protože jsem zase vyrazila ven. Až nahoru na kopeček. Vrchol čedičového Lovoše se nachází nějakých 570 metrů nad mořem a naposledy jsem tam byla někdy v roce 2006, s kamerou.
Byla jsem vyzbrojena vlastními rukavičkami, šátkem a tlustým svetrem. Vázat si ve výšinách hedvábný šátek, když necítíte ruce, je doslova vrcholový výkon. Ofouklo mě. Hlava bolela, ale až v noci a to náhle a brutálně. Místo kladiva jsem zatím zkusila modrý Nalgesin a vypadá to, že funguje. Musí se ale papkat s jídlem. Dobrý je i Valetol, ale ne pro mě, dělalo se mi zle od žaludku. Kamarád ho měl/má rád.
Svah s výraznou čedičovou skálou je výborným místem pro různé voňavé bejlí. Před mnoha a mnoha lety tam voníval heřmánek. Dnes jsem našla chuchvalce tymiánu, ale jak to tak zarůstá fujtajblem, mizí i vhodné prostředí pro tyto rostliny. I širokou cestu vzhůru lemují různobarevné podléšky a další květiny.
Poslední dny, kdy chodím ven, je nad naší milou zemí opar, mha a šedivá poklička. Obrázky jsou tedy hlavně mé výletnické, postrádají barevnost z letáků a čistou krystalickou oblohu. Třeba se mi jednou poštěstí a dohlédnu až ku Prahe. Každopádně jsem zdolala další svůj soukromý checkpoint a za odměnu se podrbu za uchem.
29. 3. 2011 update
Mám ráda vodu v přírodě. Studánky, potůčky. Vytáhla jsem paty a šla se po nějakých poohlédnout. Došly jsme například k zvířátkovým bahenním lázním, sestávajícím z bahniště a drbárny pod stromem. A lidi za to složitě platí.
















