Lezavá zimavost je velmi nepříjemná potvůrka, která mě pravidelně přepadá, když někam razím. Když se pak vrátím, musím se zabubat do hnízda a někdy to vede i k naprostému usnutí. To je pak večer po probuzení celý nedomrlý, špatný a bolavý. Bránit se tomu dá jen těžko. Kafi je malý kalibr a usnu třeba nad větou, co zrovna píšu, na stole, u kterého zrovna sedím, nebo na písmenkách a pak mám na čele obtisknutý enter.. no to už přeháním.

Doufám, že mé posty berete s rezervou a vidíte nadsázku s tunami sarkasmu a podobně, kdyby ne, tak se pro příště obrňte. Třeba teď mám prostě chuť napsat tuhle trotlovinku. No, to jsem trochu odbočila.

Když už není zbytí, utvořím si sladký cumel o teplotě tak sto stupňů, který do sebe otočím hned, jak je to jen trochu možné. Sestává z těchto ingrediencí:

• – mumavý hrneček, nejlépe se dvěma zabouchlými slonisky
• – mlíčko
• – ždibec másla (žádné parodie z rostlinných tuků, ani ty nakyslé věci nejsou dobré)
• – špetka mleté skořice
• – medu pro dědu v mědvědu, zhruba dvě čajové lžičky

To všechno smíchám a odteleportuji do mikrovlnky.

Vtip je v tom, že ten cumel musí být opravdu cumlavý, že vám hubu zalepí a hlavně horký. Mikrovlnku přepínám na turbo a podle síly nechávám smažit minutu a půl, nebo míň, to si jeden musí ohlídat. Jednou vám cumel uteče a jednou neuteče, asi podle toho, jak zrovna pouštějí šťávu do okrajových vesnic.

Pak ještě budete potřebovat hnízdo, řádně vystlané oteplovacími proprietami, knihu, světlomet a stoleček na odložení vysosaného hrnečku (pokud si po věcech, položených na zem, šlapete minimálně tolik jako já). A to je celé, děkuji za pozornost. Myslím, že dneska už se svým starým dobrým CMS blbnout nebudu.

Mumavý hrnek, kdysi dávno darem od kamarádky.