Všimla jsem si, že mezi některými lidmi panuje názor, že za dílem není žádná práce (no jo, to všechno kolem je jen přelud a vzniklo to samo). Osikový kolík do jejich srdcí a popel na jejich hlavy neb nevědí, co činí, když se takto opovážlivě odhalí ve svém prachbídně podloženém názoru. Je sice jejich, ale je mylný.

Vezmu to pěkně popořadě. Existujete a vaší existenci naplňuje film, naplňuje vás tak moc a tak dlouho, až začnete filmařské umění studovat ze všech dostupných prostředků, jež vám jsou nakloněny. Postupem času si začínáte všímat, že nehodnotíte jen ten a ten speciální efekt, nebo celistvý příběh, ale dokonce i práci kamery, emoce herců, co dělá křoví, skladbu střihu a dokonce i titulky. Prostě se jednoho krásného dne přistihnete při analýze snímku. Nastoupili jste na tu loď, která vás doveze do zemí, kde vám odhalí tajemství vzniku filmu. Ne všichni tam chtějí.

Začínáte spřádat plány, na dně šuplíku se vám válí příběh vašeho srdce a vy mu toužíte vdechnout život, ale víte, že cesta k tomu nebude snadná. Nechcete-li dílo hned na startu pohřbít, začínáte menšími akcemi – experimenty – nejen scénáristickými, režijními, či kameramanskými. Praxe je důležitá a postupem času je to znát, protože si lidé všimnou, že jste stvořili něco, co má hlavu a patu a dá se na to koukat v tom smyslu, že kamera zbytečně nedivočí jako splašený kanec. Pochopíte z toho díla, kdo s kým mluví a kam směřuje. Některé scény jsou však ze samého života tvůrců, které nemusí být nutně jasné všem, ale vznikají dlouho. Od prvních náčrtů situací, spoustě zabitých večerů nad zápletkou, posloupností děje, charaktery a jejich motivacemi se přes další a další schůzky se společníkem – spoluscénáristou, dostáváte ke hrubé kostře příběhu, na kterou nabalujete další a další detaily, aby dolaďovaly jak dějovou linku, tak charakteristiku postav. A když na svých začátcích použijete něco známého a stvoříte cosi krátkého s jediným jednoduchým tématem, pomůže vám to kupředu, i když vám to třebas hodí na hlavu.

Když už máte ten hrubý koncept, přepisujete až se z vás kouří. 6 hodin v kuse nejsou poslední dobou výjimky. Kostra scénáře chce být jasná a prvotní náznaky postavení kamery také lecos poví o postavě či o celé scéně. Tohle období zabere několik měsíců, přičemž začínáte souběžně se scénářem dumat nad obsazením. Jestli si myslíte, že je snadné sehnat lidi do filmu, za který dostanou leda tak kulový, pak zkuste hledat mezi přáteli, o kterých víte, že se na vás nevyserou, je třeba brát to jako zpestření a očekávat výsledek. Jiné humanoidy na akci obvykle neseženete, pakliže jim nechcete platit z vlastní prázdné kapsy. Někdy se může stát, že než dopíšete scénář, pár lidí se vymění, to už je pak docela zlé, protože vás jistota začíná opouštět, další výměna uprostřed prací by vaši mnohaměsíční či dokonce několikaletou námahu jaksi poslala doprdele. A na vás by dolehla smrtící deprese z marné snahy.

Scénář už je téměř hotov. Ha! Kostýmy. Prolezete všechny skříně, jaké jen znáte, popůjčujete si vousy, hábity, ušijete pláště, makáte jak stroje, aby to bylo – to také dost dlouho trvá a není to ta nejzábavnější část věci. Mezitím se pokoušíte o briefing, kde máte probrat scény do morku kostí a zanést změny, návrhy, připomínky. Toto doladění není nezbytně nutné, ale ostatní by měli chápat, že jste jen lidi a moc by to prospělo věci. Aktivita.

Sehnali jste si nový stativ za drahý peníz, protože ten starý se rozpadl už jen pod vaším pohledem štvaného zvířete, které zastává funkci celého štábu. Souběžně se sháněním stativu, fungujících kamer a akumulátorů se učíte v 3D programu, protože chcete, aby film začal krátkou animací jednoho z hlavních charakterů, uháníte lidi s vhodným hlasem, aby vám onu postavu nadabovali a přicházíte na nové a nové vychytávky střihového programu, kvůli kterému jste museli rozbít své prasátko s úsporami. Chcete přeci stříhat profesionálně, ne? Což je další stránka věci, to už se také pár let učíte souběžně se všemi věcmi výše uvedenými. Ale co se neděje, práce ve 3D jde pomalu a mistrovství v animování polygonových objektů jste ještě neobsáhli. Ale nezoufejte, protože jste amatéři, nikdo po vás nebude chtít dokonalou FX animaci, kterou by jinak dělal tým 200 lidí, jednalo-li by se o komerční projekt.

Jenže to mohou ocenit jen ti, kteří už k něčemu podobnému někdy přičichli. Ostatní vás mohou ve své neznalosti dost zjebat a třeba se ani nedoktnou příběhu, protože ho neobsáhli. Jsou to vesměs rýpalové, kteří sami asi nic nedělají. Pak se najdou duše, které k věci nepřičichli, ale také nemají přehnané nároky a řeknou vám, co se jim líbilo a co ne. Z toho se dá těžit v dalších dílech. V těchto chvílích už fungujete na nějakých 200% a začínáte se přehřívat, stačí aby přeskočila jiskra a explodujete… pod tlakem… po úžasném detailu typu ‚a tady v tom slově nemáš háček!‘ Smrt! Smrt! Smrt! Tohle skutečně není konstruktivní a vás to pošle do kolen. Až se oklepete, soustředíte se na detailnější rozpis pro režii a kameru. Klapku po klapce, slovo po slovu, detail po detailu, myslíte na kostýmy druhých, na všechny věci, které se nesmí zapomenout, na posloupnost, odkazujete k jiným scénám, plánujete, přemýšlíte, čím začnete, kdy se stmívá, jak dloho to bude trvat, co příprava scény, make-up, testing… a přitom stále rozepisujete… už jsou tři hodiny ráno a vy jste za celou noc udělali ‚jen‘ tři scény… chcete se mít čím řídit, neztrácet se a pokud možno vypilovat vše k dokonalosti, ale jste stále jenom člověk a začínáte si uvědomovat že se dočasných 200% přehouplo na 300% a vaše výbušnost šplhá k nebezpečnému maximu…

Snažíte se rozeslat váš pracně vypocený rozpis scén. Uvědomujete si, že má den jen dvacetčtyři hodin a bez zkoušky by se vše vleklo, děsí vás myšlenka na to, že někteří členové musí dojíždět a vy se začínáte cítit provinile, že to možná nestihnete, že se na ně nedostane, protože jste nedokázali ostatní přesvědčit o tom, že je zkouška kamery a scén k prospěchu věci, protože nechcete mít jen nějaký další bullshit na svém kontě, ale něco lepšího, byť by v tom byla jen jediná atmosférická scéna.

Pošlete s týdenním předstihem datum a výčet scén. Modlíte se, že si přečtou scénář a nastudují své charaktery, připraví se, protože vy už makáte 9 měsíců a nevidíte výsledky, chcete aby se o sebe dokázali postarat sami a vy jste nemuseli myslet na tisíc věcí současně… ale i v téhle fázi se může stát nepříjemnost… Eh! Vybírejte si štáb pečlivě, jen lidi, kterým důvěřujete, budou se cítit alespoň trochu odpovědní, když vás znají, dali vám svůj souhlas a zdá se, že jim na tom záleží… jinak by snad do toho nešli.

Ještě máte pocit, že za dílem nestojí žádná námaha? Máte-li kredit, pak počítejte s jeho totálním vyčerpáním při obvolávání členů. Začíná to chtít sponzora. Interiéry a exteriéry jsou kapitola sama pro sebe a nacouráte přitom hafo kilometrů křížem krážem cestou i necestou. Při tom se odehraje pár dalších kolapsů, aby to nebylo tak snadné. Není to procházka růžovou zahradou a když se po sestříhání, ozvučení a vypilování (nějakých 24 hodin denně se na tom pracuje a určitě se nespí) dozvíte, že autorky jsou lesby, aniž by si jedinec, který to o vás prohlásí, uvědomil, že se jedná o parodii na počítačovou hru a vše, co je v ní obsaženo a nikoliv o soukromé očko do života filmařů pak už vážně nevíte, co se kde podělalo. O díle nenajdete ani zmínku, ale o sobě naleznete tolik smyšlených hovadin, že by vás to zabilo, a řeknu vám, že k tomu nebylo daleko. Dejte si pozor, filmaře tu nemají rádi. Přesto, že vás to těší a naplňuje, vy se jim líbit nebudete, protože něco děláte a nesedíte v koutě. Když už se vám dotyčný sám od sebe omluví… samozřejmě jen telefonicky soukromě, nemůžete čekat, že to bude myslet vážně, jelikož se následujícího dne o sobě ze sítě dozvíte další dementní smyšlenky, arogantní a ponižující zprávy. Eh, tenhle kritik má asi osiny v zadku a zjevně mu to dělá dobře. Takže další rada, nečtěte si nic, co by vás mohlo potenciálně zklamat, budete se zbytečně trápit z demence druhých. Naneštěstí svou chybu druhá strana nepřizná a ještě prohlásí, že jste se urazili – ehm, že to ta strana urazila vás, nezmíní, sebe musí z té věty vytěsnit, protože chyba je vždycky jen ve vás. Je těžké se tomu vyhnout a nemít z toho těžkou hlavu, ale jestli jste silní, pak do svého projektu jděte a já vám budu přát štěstí, protože vím jaké to je, a to se cení, alespoň mezi námi.