Inspirací mi jsou všeliké roztodivné pocity. Snažím se múzu uhnat už nějakou dobu, ale nedaří se příliš. Naposledy jsem pořádně psala někdy v roce 2007 a to je věru dávno. Beztak to píši spíš pro sebe, a tak mi krkolomnost nevadí. Vím, že je více básnících tvorů nežli jejich čtenářů, většinou se pak slézají na tématických webech a fórech, kde se vzájemně poplácávají po zádech nebo se kritizují, tak, jako jiné komunity. Tady sobecký škrt si to nechá jen pro své doupě (lokální ostuda pozn. red.).

smrt se snoubí s šerem
láska zemřela s večerem
nenápadná kapka v tůni
zapomínám růží vůni

chtěla jsem toho moc
nikdo nepřišel na pomoc
sobectví a strach
zavřel dveře
ztratili se v snách

o citu něžném, co byl a není
o temné duši v zapomnění
padlý anděl a královna temnot
po slovech touhy zbyl prach
či snad šepot

to múza přišla a sní
sen krátký a truchlivý
bílý prostý šat, černé vlasy
rámují modré hvězdy, protkané nebesy

má múza jak myška sivá
tichá jak řeka, konejšivá

jen lehce pozvedá dlaň
černá září, tak dívej se naň
vím, že je se mnou severská paní
fantazie – ta krásná je na ní

kéž bych jen mohla dotknout se noci
probudit sílu moudrou ku pomoci
oživit tóny, slova i rým
prohlédnout i ten nachový dým

opustit cestu že prý je snadné
zlomit květinu, když ta již vadne
udusit naději mě nenapadne…