Lenka 'Trinity' Voráčková

S veškerou pompou vyšla Director's Cut edice Medalu, chtěje svítit na našich monitorech a přehřívat naše stroje. V úvodu vás pěkný filmeček vhodí přímo doprostřed bitevní vřavy u pláží atolu Tarawa. Pro nezkušené je to trochu šok, nemáte páru o čem se mluví a proč na vás ten maník z vedlejšího člunu mává. Citová vazba se zatím nekoná a vy máte v hlavě pěkný zmatek. Když tohle přežijete a na chvíli upadnete do spásného bezvědomí, vracíte se retrospektivně k počátkům všeho vašeho mariňáckého pachtění.

Vítejte v pekle!

Nutný a nutně nudný úvod s výcvikovou misí je lehce okořeněn vojenským drilem. Jako úplné lamy v kůži Tommyho Conlina začínáte od píky a když to tu všechno přetrpíte gamesa vás zcela neomylně teleportuje do Pacifiku na základnu Pearl Harbor. Začít se přeci musí efektivně a když pomineme již dva předchozí začátky je Pearl Harbor mise to nejlepší, co mohli autoři stvořit. Pokud se vám idylka blankytně modrého nebe protkaného paprsky slunce líbí, je to místo přesně pro vás. Ale ejhle. Vy už to víte a musí přijít nutné zlo (bez něhož se dá také žít, ale to by pak byla asi dost nuda :( ).

Japonci se vám tu rozhodli pořádně zatopit a veškerou zde umístěnou námořní flotilu potopit. Tahle část je nejzábavnější, nejakčnější a má vás usadit do křesel, abyste při dalších částech hry již nebrblali a jen otupěle přijímali ten ‚zbytek‘, k němuž se brzy dostanu. Ano, vskutku útok na Pearl Harbor má jiskru zábavnosti, dramatu a velmi rychle ve vás zažehne plamen nenávisti vůči nepříteli. Hudba, která vám bude bít do uší a okenních tabulek, tyto pocity ještě prohloubí a vy se pustíte do boje se samozřejmostí větrem ošlehaného a boji zoceleného mariňáka.

Vlastně to bylo jen předpeklí.

Možná je nevhodné, říkat tady, že útok na Pearl Harbor je něco zábavného. Pakliže se zaměříme pouze na hru samotnou, je to pravda. Skutečnost je však jiná, děsivá, tragická, smutná, zbytečná. I když hrajeme hry s válečnou tematikou, střílíme do polygonových objektů, jež mají lidský výraz zakódován v textuře obličeje, neznamená to, že jsme bezcitní psychopati, kteří si své úchylky vyřeší způsobem samopalu v metru. Nepřestáváme vidět osudy druhých a realita pro nás znamená to samé, co pro lidi hry nehrající. Přesto, že média a někteří chytrolíni lidem masírují mozky a staví nás do hnusné role, zachováváme si rozum. A věřte nebo ne, nejsou to hry, které člověka donutí dělat divné věci, ale lidé samotní a jejich předsudky, arogance, ignorance, ješitnost a neschopnost vnímat život sám (tedy i ten náš). Tolik k tématu a vraťme se do světa virtuálního.

Po Pearl Harboru vás čeká Guadalcanal a pobřeží Makin Atollu a s ním i neomylná džungle, bažiny a boj na letišti, v letadle (další parádní kousek) a nakonec také Atoll Tarawa, u kteréhož jste se na začátku vylodili, přeplněný nepřítelem a jeho arzenálem, který je třeba zničit a nepřítele všemi dostupnými prostředky donutit ke kapitulaci. A právě Makinem a džunglí počínají i velké a vleklé mínusy celé nabušeně se tvářící hry. Vskutku se jedná pouze o přetvářku a to je škoda. Pearl Harbor nasadil laťku, kterou následující džunglování skoplo a rozdupalo. Převeliká škoda. Plácáte se porostem a podrostem džungle hodiny a míle, se svými společníky kosíte Japonce v zásobovacích bázích, japonské snipery na stromech, japonská kulometná hnízda a nejhorší na tom je, že se cestou ani nemůžete ztratit, páč je vám vyhrazen jen stromy oplocený koridor. Když už se ocitnete na odbočce, vězte, že někam vede a vy byste měli jít zjistit kam, můžete tak osvobodit pár zajatých vojáků, ale těchto odboček je jako šafránu. To si raději kupte Far Cry, jejíž jedinou slabostí jsou interiéry (vyjma starobylého chrámu, ten se jim povedl). Když už tak rázujete jasně vytyčenou trasou (divím se, že nám tam nedali i fáborky, cha cha cha), občas se vám stane (tedy každou chvíli), že překročíte bludný script a najednou se vám před xichtem zjeví skupinka Japonců. Nejen, že jste je dosud neviděli, protože tu prostě nebyli, ale dost vám takové překvapení pošramotí zdraví a rozum možná taky. Váš medik mívá v tu chvíli hafo práce, kdežto ostatní spolubojovníci mívají hloupý zvyk plést se vám do střelby, nasrat se tam, kde se zrovna schováváte vy, nebo vám prostě a jednoduše překážet v postupu. Inteligence, jako již tradičně mnoho nepobrali, ale v některých chvílích bývají k nezaplacení a někdy se i kryjí! Neustále si něco povídají; když mají být zticha, jsou a v boji jim můžete dát i nějaký ten příkaz. Když vaším směrem poletí granát, křičí a utíkají – udělejte to samé, ale řvát u toho nemusíte (sousedi jsou obvykle hákliví na sebemenší decibel z vašeho směru, ale zkuste je v sobotu ráno jít seřvat vy za to, že zase něco vrtají nebo brousí, to bude keců). Vaši spolubojovníci nejsou v jádru špatní hoši.

Ticho před bouří.

Vraťme se k medikovi. Je k nezaplacení, když někde ležíte zranění, není-li poblíž nepřítel, který by vás dorazil, medik vás najde a vyléčí, snažte se držet blízko něj. Chudák malej vždycky všechno kolem sebe pozvrací, ale divíte se mu? Samozřejmě sebou táhne jen omezený počet lékařského vybavení, a tak se občas stane, že musíte dohrát oblast s jedním procentem zdraví. To když jste nešikovní jako já. Jestliže toužíte po tom ztrácet při zranění krev – je možné zapnout tento efekt v menu hry – player bleeding nebo tak nějak. Potom tedy využijete i vlastní obvaz, který si táhnete sebou, ale krvácení zcela logicky zvyšuje pravděpodobnost chcípnutí, bleeding je tedy vaše volba a záleží na tom jak moc drsně se zrovna cítíte.

Další částí, kterou bych ráda zmínila, je letecká estráda nad vlnami oceánu. Ne vždy se můžete ve hrách svobodně procházet džunglí (Far Cry), létat s Rogalovým křídlem (Far Cry), odstřelovat z jedoucího člunu (Medal, Far Cry) a konečně též kosit enemíky z letadla (Medal). Tahle mise má několik podúkolů, jenž jí dodávají šťávy. Po té, co váš pilot vystoupí za letu, nezbyde, než si dřepnout za knipl a začít se starat. Už jste někdy shazovali torpédo? Ne? :) Tak tady budete. Zničíte dvě lodě, jeden vysílač a nějaké ty další dopravní prostředky na blízkém ostrově a někde mezitím ještě stíháte sestřelovat nepřátelská letadla. Po monotónním procházení džunglí, která jako by z Vietcongu vypadla (Že by se nechali až tak moc inspirovat? Opravdu chvíli nevíte, co paříte.), je letecká akce vcelku osvěžující a zábavná (pakliže jsou letecké simulátory vaším denním chlebem, asi vám tak moc záživná nepřijde). Jenže každá sranda jednou končí a vy se vracíte na letadlovou loď. Nastává fáze, kterou jste již zažili, vylodění a boj u Atollu Tarawa. Začínáte ve člunu, z něhož hupsnete na molo a pak zase do člunu. Sem se vrací ona džunglová monotónnost, přičemž místo křovisek procházíte zákopy, bunkry atp. až do samotného konce.

Tady se kochat krajinou nevyplatí.

Hratelnost kolísá od špiček v přístavu až po smrduté hlubiny bažin atolu, kde se zaseknete o každý kamínek a nepřeskočíte pomalu ani spadlou palmu, natož nějaký šutr, či plůtek. Když už si chcete urychlit cestu jumpingem (třeba na záchod, do nepřátelského území se tento ‚rychlý‘ postup nedoporučuje), je to jako by chromý kamzík hopsal po ledové ploše, nic moc. Také je zvláštní, že když do nepřítele vysypete celý zásobník, jen se oklepe (tedy občas) a už vás běží napíchnout na svůj bajonet, trapák. Střílet z větší vzdálenosti s dynamickým zaměřovačem se nevyplácí. Zbraně se také vtipně přebíjejí veeeeeeeelmi pomalu. Někdy není zbytí a použijete raději pažbu, protože Japonci bývají v podobných momentech až nechutně rychlí a rozrojení. Zkusmo jsem také hodila granát do skladiště raket – a… no a nic! Granát si pšoukne a rakety to nechá chladnými. Ohnňostroj se nekoná vážení a vážené, tahle hra je nerozbitná. Chjo. Na třísky si asi musíme počkat do Crysis, nebo Indiana Jonese (viz. E3). Jestliže bych měla podobné excesy něčemu přirovnat, oním vyvoleným bude třeba Colin McRae Rally 3, kde jste zakopli o každičký kamíneček a pitomá dopravní značka měla vlastnosti železobetonové zdi o průměru dva metry (přesto jsem ji hrála docela ráda… to byly časy). Čas od času tu narazíte i na snajpry, jaxem se již někde tady kolem zmínila. Dovolte, abych i na ně napráskala spoustu nepěkných věcí. Za prvé – zjeví se až bludný script dovolí. Za druhé, ať čumíte jak čumíte, málokdy je uvidíte dřív, než se vám zamží výhled (pěkný efekt) a vy padnete na zad. Ne všude je terén vhodný k plížení a v podřepu nemáte šanci. Za poslední: je to prostě nefér, oni mě vidí vždycky, jako bych měla nad hlavou výrazný transparent – bullets this way, ať už zalezu do sebehustšího trávníku. Sundávat jednoho snajpra z jeho orlího hnízda může dost trvat a vaše jednotka – … se nechá zastřelit rovnou. Nabízí se mé oblíbené citoslovce: grrrrrrrrr!

Engine hry umožňuje všechny ty pěkné věci, na které musíte mít jednu z novějších grafáren a tedy ne každý (obvykle drtivá většina) si je může vychutnat. Když jsem se dívala na video z E3 jistý pán se tam přímo vyžíval v popisování kdejakých grafických vychytávek, ohnivých efektů, odlesků na vodě a těchto moc hezkých kravinek a nějak při tom pozapomněl na nás (nemám to slovo ráda, už v něm je snad jistý druh opovržení) ‚průměrné‘ uživatele PC. Jeho hra bude přístupná jen té nejnepatrnější části gamerů, kteří si mohou dovolit kvalitní železo pro jeho next-next-next… gen hru. Jestli budou vývojáři i nadále stavět své produkty na tom jak vypadají a ne na hratelnosti, obávám se, že brzy budou mít dost nízký odbyt. Jasně, asi to přeháním, ale když už páni investují do průzkumů, jenž mají zjistit, jaké křápy to musíme používat, pak nechápu, proč tyto výsledky nevezmou tak nějak v potaz a nesnaží se přiblížit svůj cílový produkt širší hráčské komunitě – s průměrnými PC! Když už vytvoří téměř dokonalou virtuální realitu, kdo se asi po ní bude procházet, což?

Prcháme ze zraněnými směr ponorka.

Ráda bych nakousla doporučenou sestavu. Vůbec jim nevěřte, 512 MB ramky je pekelně málo a hra se vám i na prostřední detaily bude v některých misích dost dlouho natahovat a kousat. Nedejbože, když ještě vyletí sklad střeliva do luftu – dým a oheň jsou smrtícími prostředky pro váš stroj. A ani dneska (2006) si mnozí nepolepší. Ostatně je to jako s platy. Ceny všeho letí vzhůru jenom ty pitomé platy zůstávají na své směšné hodnotě. A tady vám dají hru, oplývající parádními efekty, které na svém stroji neuvidíte. Marná snaha. Single player dost zklamal.

Přese všechno brblání je hra po grafické stránce opravdu pěkný kousek. Už jenom menu vás osloví. Džungle se tváří neprostupně, mlha mlží a zvuky dají tušit, jaké množství hmyzu připadá na jednoho zmoženého mariňáka. Textury jsou vyvedené a in-game videa potěší oko. Zmlsané jedince možná ne, ale jestli už jste se někdy pokoušeli o postavu (tu polygonovou) nebo něco primitivního naanimovat ve 3D, budete zkoumat a přemýšlet a možná se necháte i inspirovat. Vpravdě, nedělal to jediný člověk na koleně, ostatně o vývoji se leccos dovíte ze Supplements v Menu hry, jenže to vás nemusí trápit. A vlastně už někdo založil gildu amatérských modelářů a animátorů? Jsem sice ta poslední lama, kterou by tam chtěli, ale mít takovou gildu by byl záslužný čin. V bonusech jsou veškerá videa ze hry, dobové záznamy obrazu i zvuku, making of, rozhovory s tvůrci i s veterány. Na DVD najdete i interaktivní časovou osu a v neposlední řadě též soundtrack, zasazený do stylového přehrávače. Přesto mám ze samotného hraní ten divný pocit, že všechen svůj potenciál vyplácali na Pearl Harbor a potenciál hry samotné využili dost krkolomně – jednou jste nahoře, rozplývaje se v bitevní vřavě a většinou pak trávíte čas někde dole mezi mloky a pijavicemi ve smrduté a kalné vodě.

Shrneme-li poznatky, bude asi lepší hrát mulťák, snížit detaily a hlavně meditovat, ať nás single nepohltí. Asi nemůžu chtít, aby bylo všechno dokonalé, ale mrzí mě, že po skvělé misi v Harboru následují vesměs neslané ale za to dost mastné kampaně v džungli, které jsou jen párkrát (doslova) protknuty něčím zajímavějším, jako je letecká bitva a vylodění. Dle ovací na předchozí díly hádám, že tento je někde hluboko pod nimi, ale přesto má něco do sebe, protože jinak bych jej asi nedotáhla do zdárného konce. Zajímá-li vás válečná tematika, je Medal of Honor: Pacific Assault hra pro vás. V Director's Cut edici najdete tolik historických bonusů, že by vás koupě nemusela nutně zklamat. S hratelností by to mohlo být lepší, ovšem nejde zas tolik do podprůměru, abyste se z toho museli zbláznit. Já si myslím, že si gamesa zaslouží dobrých 75% (za Pearl Harbor, výsledný vzhled džungle… a také za videa a bonusy) a trochu našeho času, který bychom s ní mohli strávit.