Miláček mi čas od času pošle odkaz na nějaké geekovské romanťárny. Od různých vzkazků, speciálních levelů do oblíbených her až po různé komiksy. Jednoho krásného dne (hm, nebo také možná pěkně ošklivého, nevím, občas ten závěs nechávám zatažený, co také čekat v geekovském doupěti, že?) mi přišel odkaz na hezkou větu: „You are the CSS to my HTML“. Což mně osobně přišlo celkem hezké (a to je co říct, většinou brblám a obvykle to schytá Twitter, sem už mi zbývají ty náročnější věci a než se dokopu k nějakému článku, stihne naštěstí velká část naštvanosti vyprchat, jiné části naštvanosti ventiluji články, které se zaobírají nějakým herně zajímavým tématem či knihou, protože kdybych měla stále psát o tom, co mě vytáčí, nedělala bych nic jiného, je toho věru hodně).

Kdysi dávno jsem začala sledovat jistý geekshop na Twitteru a napadla mě taková věc. Proč jim nepodvrhnout ideu, že by se mohla podobná serepetička vyrobit i u nás. Potěšilo mě, že se tomu nebránili a placku nakonec nechali vyrobit. Objednala jsem si dvě, druhou má můj.. no ale tak to je snad jasné, ne? Ačkoliv, nejspíš už je pohřbená pod hromadou suti.. chci říct, věcí všech možných tvarů a původu, prostě bordelem, no.

Ještě jsem si pořídila tričko „jsem brzda českého internetu“, aby placky nebyly samy, ovšem nemám se k tomu ho blejsknout dokud není uválené, standardně si vzpomenu až když je v naprosto užvýkaném stavu, takže to snad pochopíte, uválenost geekovského trička, skrývajícího krutou pravdu už svítí nahony daleko, ale ono se v něm tak dobře spí.

Doufám, že to tu nějak nepochopíte špatně. Občas mám potřebu vnést do svého života trochu těch geekovin a kromě hutně zaplněné RSS čtečky (možná sem upnu XML export, ale… víte, je to osobní sbírka, každý má jiné představy), zájmů v 3D i 2D grafice, web developmentu, šťourání se v počítačích a tak podobně si tedy ráda pořídím i nějaký ten hmotný artefakt, který by dokazoval, jak moc to myslím vážně, a to převážně tedy spíš jen u mého pekelného stroje, protože zas tak často se v noční košili venku nevyskytuju, hlavně za bílého dne. A jestli hledáte nějakou pointu mého tlachání o cetkách, pak to snad ani žádnou nemá, možná jen – občas si udělejte radost něčím specifickým, nečím, co bude odrážet váš koníček, zájem, postoj, myšlenkové pochody a podobně. Howgh.