Lenka 'Trinity' Voráčková

Defiance. Vzdor. Skvostný název pro zatím poslední díl (naděje ještě nezemřela) ze ságy Legacy of Kain. Po Soul Reaveru 2 a Blood Omenu stejné číslovky za názvem (tedy 2) přišla Defiance v níž vampír Kain, zcela pohlcen událostmi, zamýšleje se nad budoucností, zhlíží z citadely na zemi Nosgoth, řka, že jí nevinnost již vrátit nemůže, avšak co zůstává je hope… neboli naděje. Snad v lepší zítřky…

V hlavě vám vře fascinující příběh, který graduje ke svému vrcholu, v srdci se mísí pocity, které zažíváte společně se svými hrdiny. Ano, zde si zahrajete jak za Kaina, tak i za jeho pravou ruku Raziela. Kain na konci Soul Reaveru oddálil Razielův osud, vše se nám vyjasňuje během Defiance, dávná proroctví se zdají být průhlednější a propletence se vymotávají, ani prastaří upíři nemohli tušit, kam až jejich pravda naše hrdiny zavede. Jedině oni dva mohou zvrátit zlovůli takzvaného boha, který se považuje za zdroj všeho života a tudíž je i zdrojem všech událostí a zvratů, které vás nepustí ze židle, dokud hru nedohrajete. Pořád chcete víc a víc. Autoři vás umě nechávají na pochybách téměř do samotného konce, a tak postupujete, abyste odhalili další a další detaily, dotvářející story.

Mám krásná vytuněná očka, co říkáte.

Veškeré všechno se dočkalo totální překopávky. Pokud vám přišly poslední díly neslané, ale za to hodně mastné, v Defianci dostáváte nášup toho nejvybranějšího kořeníčka, ovšem stane se, že se občas zakuckáte – a to pořádně. Přímo extrémní dávku chilli vdechnete hned na začátku, kdy na vás vyjukne ovládání – jedním slovem katastrofa. Kamera se chová jako hladový upír, kterému zrovna ukázali chutné sousto v podobě sličné děvy – tedy jako utržená ze řetězu (všem upírům se omlouvám za toto netaktní přirovnání). Nejen při chůzi, ale i při posouvání různých sloupů a při boji vás divoká změna pohledu kamery nemile překvapí.

Když už jsme u toho pohybu, Raziel i Kain stále mají své specialitky. Rychlé úhybné manévry, zpomalení letu vzduchem atp., ale otáčí se přibližně po 45 stupňových úsecích, takže přeskočení z jednoho šutru na druhý vám může činit nebývalé potíže. Může se z vás stát velmi naštvaný jedinec, kterému není svatá ani zadní část sousedovic dvoutunové micinky (zdejší doomaři vědí, pro ostatní hardcore gamers – čiči = Pinky).

Zelené bariéry jsou aktivní po čas souboje.

Zdá-li se vám, že v tento moment slyšíte smích odkudsi od konzoloidního souseda, běžte a nechte ho vyžrat ono šílené ovládání, ať ví, za co strašlivého nese vinu. V tomto směru se na nás, PCčkáře, autoři totálně vysr*li.. ehm, vykašlali. Ale pojďme kupředu a zpět ni krok, to je jediná moucha (ale že je to pořádná masařka, to se musí nechat, Odula by vrněla spokojeností), která by vás mohla zaskočit a posléze poslat do vrtule. Nějaké ty záseky ve zdech vás tu také čekají, ale to už není tak velká vada na kráse.

Zelený (pro ty pomalejší a pro nováčky – Kain) a modrý (Raziel) se střídají vždy po kapitole, takže se nebojte, že by na vás snad z jednoho z nich zbylo méně. Užijete si jich dosytosti a ještě dostanete přídavek. Ve hře se skrývají bonusy, jež vám v menu odemknou Arcane Tomes – koncepční návrhy na lokace i hlavní hrdiny hry a pár poznámek autorů. Jestliže máte rádi videa v enginu hry a neradi ji zdoláváte znovu a znovu, abyste je zhlédli, najdete je také v menu. Nakonec se odemknou všechna (Dark Chronicle) a vy se jimi můžete kochat až do zblbnutí. Animace jsou výborné a dialogy perfektně namluvené. Simon Templeman jako Kain … great choice. Pokud chcete znát jméno herce, který namluvil Raziela....... tak tady ho máte: Michael Bell.

A takhle ho chytím pod krkem.

Až si na vás bude chtít jednoho krásného dne Kain smlsnout, uslyšíte jen jeho podmanivý hlas a pak přijde rychlá smrt. Toho jen tak něco z rovnováhy nevyvede. Možná občas jeho modrý kamarád přijde s nějakým překvapením, které neustojí ani přísňák Kain, ale to se může stát každému. Nejen dialogy ale i zvuky jsou cool jak ve spektrálu tak i v materiální realitě a občas způsobí malé zemětřesení (subwoofer nenechte spinkat, ať si sousedovic micinka a přeformátovaný synáček-konzolista užijí). Jestliže jste se ještě k tomuto dílu nedostali (také čekáte, až to bude cenově přístupnější O:) a nechcete krást), měli byste vědět něco i o grafice, která prý sice nebývá to hlavní, to hlavní je samozřejmě hratelnost, ale vzhled je též důležitý, i když někdo pořád blafe o opaku a pak za bukem pomlouvá váš outfit. Po grafické stránce tato série zatím dostoupila vrcholu a mnohonásobně předčila své předchůdce, což je samozřejmě logické, dalo by se říci. Hrdinové získali nějaké ty polygony navíc, kouzla – ano tak ta tu jsou také – viz. dále – vás uchvátí svým vizuálním ztvárněním, Kainovi krásně vlají vlásky i pláštík. Spektrální dimenze vám přiblíží, jaké to je, když se pořádně zřídíte, aniž byste skutečně museli. Hraje barvami i světly, vzduch se jaksi vlní a celá realita je lehce rozmáznuta, pozor abyste nespadli ze židle, tentokrát za to opravdu nemůže ani vaše nespavost, ani vaše prášky na nespavost. Spektrál je parádní podívaná.

Získání rozšíření Reaveru.

Gotické lokace získaly na kráse, hřbitov, na který se dostanete po úvodních peripetiích se skákáním přes vodu a prcháním před vražednou mlhou vás musí uchvátit, stromečky, zříceninky, náhrobky…radost pohledět. Jen ti enemíci se zde stále rojí a nenechají vás v klidu kochat se krajinou, ale než se sem dostanete, musíte jako Raziel zdrhnout Elder Godovi z jeho kutlochu. Pustit vás, mizera, zrovna dvakrát nechce. Nemáte právo na to, abyste jakkoliv do čehokoliv zasahovali, vy jste tu jen proto, abyste bez otázek sloužili, přinášeli nové duše a už nikdy nespatřili svého stvořitele, ke kterému nevíte co cítit, jestli nenávist, nebo co vlastně. Kain se pohybuje v jiném časovém období po stejných místech jako Raziel a pátrá po odpovědích.

Hamiky papiky.

Potkáte tu staré známé – vampíra Voradora, jehož sídlo vám jistě vyrazí dech. Dozvíte se zde důležité informace, dostanete se do míst, kde váš Soul Reaver načerpá nové elementární schopnosti a tím i nová kouzla, která mají destruktivní účinek v okruhu několika metrů a vyvolají se klávesou pro Reaver Spell (defaultně J), kterou podržíte a pak releasnete. Podle toho jaké rozšíření máte pro Reaver zvolené (oheň, vzduch, země…) vám i zakouzlí. Pro temnotu je toto kouzlo neviditelnost, což se vám bude hodit u strážců (pitoreskní ptačí hlavy na zdech, podobná byla očka v SR 2), kteří vám nedovolí projít určitými dveřmi, či provést určitou akci – najdete je hlavně ve Voradorově sídle. Když vyjdete ze skleníku a sejdete zahradami dolů, dostanete se k hrobce, v níž spí „věčným“ spánkem Janos Audron. Vzpomínáte? V Soul Reaveru 2 ho zavraždili před vašima očima, jistě víte, co mu vzali a jistě si také vybavujete, že vám Kain radil, abyste Janose nechali být. Jenže Razielova zvědavost, otázky a nové vědomosti jsou silnější, než přání tvora, který ho svrhl do propasti, aby ho o staletí později (dříve) vyrval ze spárů temného osudu. Raziel přijde na jednu zajímavou věc, zjistí, kde se nachází Janosovo srdce, já vám to neřeknu, zahrajte si to sami, udělá vše pro to, aby ho získal. Potkáte také svého bratra Turela, nekromantského padoucha Mortaniuse, zajímavou informaci získáte i o strážci času Moebiusovi a o rozvratu kruhu devíti strážců, jež začal hnít zevnitř. Své v příběhu hraje i lidská rasa, která není hodna jakékoliv důvěřivosti ze strany Prastarých, na což, bohužel, přišli poněkud pozdě. K závěru je těch překvapení vícero a na úplném konci zříte svého pravého nepřítele, kterého je třeba eliminovat do poslední mrtě a kterého jste dosud zřít nemohli, protože a poněvadž… Vy jako hráč ho znáte a vidíte, ale vy jako Kain nevíte nic a také nikoho nevidíte, ale to pochopíte až si to zahrajete.

Toon Raziel.

Toon Kain.

Souboje – hmmmm, mňam. Čeká vás tu nepřeberné množství komb, spešl útoků mečem i pomocí telekineze – díky níž dokážete enemíky zvednout do vzduchu a bude jen čistě na vás, jak skončí – např. napíchnutí na různé bodáky, nebo osmahlí v plamenech pochodní, můžete je shazovat i z hradeb a mostů aniž by vás škrábli. Bohužel se nemůžete krýt, jako tomu bývalo v minulých dílech. Vaše schopnosti se samozřejmě postupem hrou rozšiřují a vaše útoky jsou rychlejší, brutálnější a nekompromisnější. Enemíci získali trochu více inteligence, čas od času zdrhnou z vašeho dosahu načerpat síly, zatímco ostatní do vás buší a buší, jejich útoky také nejsou žádná slast, dokážou vás silně zranit a vy se najednou proberete na posledním checkpointu, kterých je tu naštěstí více než v SR 2. Jen si váš progress občas nezapomeňte uložit ‚natvrdo‘. Kain získal do vínku další ability – bat formu: na daných místech se změníte v hlouček netopýrů a hurá pryč, daleko předaleko… Kain stále může využít ‚dlouhý‘ skok, ale už ne tak volně jako v Blood Omenu 2. Zatímco Raziel disponuje možností plachtit vzduchem a tím si svůj skok znatelně prodloužit – chce to ale trochu více cviku.

Behind youuuu!

Nepřátelé vás zpočátku budou jen lehce šimrat, zatímco vy si budete pochutnávat na jejich krvi – Kain už nemusí jen ‚zvracet‘ (- vzpomínáte, jakým podivným způsobem sál krev v Blood Omenu 2?), ale může se plnohodnotně přisát ke kýžené krční tepně a vychutnat si to tělo na tělo, takže, upíři, enjoy.

Postupně přituhuje – přes sochy mírumilovných andílků (jejichž počet se naneštěstí navyšuje, takže pokud nějakého killnete, hned si to uložte, až se oživíte, bude vás tu možná čekat o jednoho méně – toto platí snad i u strážců ve spektrálu), ke strážcům ve spektrálu, ti jsou fakt neodbytní, možná při souboji stihnete vysát duši z potvůrek, které se vám pletou pod nohy a také dost prudí, ale řeknu vám na rovinu, bude hůř. Ke konci potkáte pár bossů, mezi nimiž je bohužel i Janos, který není tak trochu ve své kůži. I přes fakt, že autoři vyzdvihují minimum loading obrazovek mezi jednotlivými levely, vás screen s nápisem loading může otravovat často a to díky onomu divnému ovládání.

Ale abych nekončila tak ošklivě. Defiance se mi dostala hluboko pod kůži, cítím se nějak slabě, sakra, že by chudokrevnost? Je to nejlepší díl série a za tím si stojím. Naivně doufám, že se Kain snad ještě vrátí, obětuji mu klidně i svého souseda a jeho micinku i s tou zatrolenou konzolí, jen aby po mě ještě jednou hodil očkem a pořádně zavařil můj komp. Raziel mi chybí, chci ho zpátky! Jestli máte sérii rádi, nejste příliš labilní a vlastníte záložní monitor a klávesnici (či gamepad), skočte po této hře, protože vás dostane daleko odsud, daleko od šedé reality, daleko od falešných emocí, díky nimž s vámi vaše okolí jen manipuluje, daleko z této planety do úžasného světa Nosgoth, where hope remains and the future is in your hands. Take your Soul Reaver and fight for all things, which you love too damn much.

See you there.