Aneb jak jsme kamenivo pašovali. A to pro jistotu hned dvakrát. Říkám si, kdyže se to vlastně zvrtlo a pročže jsou ty batůžky tak těžké, když mezitím vysajeme a vyžereme jejich útroby. Samozřejmě, že jsme do Koněprus jeli za účelem zkoumat jeskyně a krápníky, což jsem si přála již dávno, neboť jsme měli doma takovou pěknou knihu (Macocha a moravský kras, 1953), plnou krásných černobílých fotografií jeskyní, krápníků, podzemních jezírek i pralesů a hustolesů a když jsem byl malý, moc rád jsem si v té knize listoval a kochal se (a taky pašoval domů šutry, které mi obratem máma vyházela) a tehdy to asi začalo..

V těsném sousedství Koněpruských jeskyní a naučné stezky Zlatý kůň leží velkolom Čertovy schody. Samotné jeskyně jsou krásné místo na relaxační procházku po úzkých schůdcích, mokrých chodníčcích a kdo si nedá pozor, přijde k nějaké té bouli na kedlubně. Jeskyně a stalagmity i stalaktity, záclonky a kamenné „vodopády“ jsou hezky nasvícené a když máte lepší fotoaparát, určitě nafotíte pěkné snímky. Za focení se toho času připlácí asi 40 korun. Vstupné je poměrně vysoké, ale také nejdete jen tak do nějakého lomu, ale do podzemí, kde panuje asi sedm stupňů celsia. Asi by bylo vhodnější chytit nějaký nepříliš frekventovaný den, protože jsme komplexem jeskyň proběhli a já neměla ani moc času ostřit a hledat ten správný úhel, tím spíš ve větších grupách. My jsme právě chytli velkou skupinu, protože byla neděle, navíc krásně slunečná.

Dostalo se nám přednášky, viděli jsme „leknínové jezírko“, Strážce, komíny ve stropech a hluboké temné jámy pod zábradlím, prohlédli si kosti prastarých nebohých zvířat, zhroucený strop, navštívili jsme i dílnu penězokazců a na závěr nám zhasli a pak ukázali kudy máme jít, aneb jak je snadné donutit třicetičlennou skupinku zpívat v temnotách písničky. Jé, no to je asi spoiler, to jsem vám neměla říkat. Poslední výstup po točitém schodišti není jen tak pro někoho. Ostatně celá trasa je náročnější než ranní běh za ujíždějícím busem, ale dá se i s dětičkami, jen se nesmí bát výšek, těsných prostor a tmy. Jinak je to celkem fajn a když jsme vyšli ven, napojili jsme se a pak jsme vyrazili po naučné stezce dolů do lomu, kde si v sutích můžete sbírat kamínky se zkamenělinami a jsou povolená i kladívka… setsakra nebezpečné místo.

Zázemí koněpruských jeskyní sestává z klasického stánku se vstupenkami a turistickým razítkem, stánku s jídlem a pitím i stánku s krásnými šutříky (které jsem tam musela vzhledem k obsahu prkenice bohužel nechat, milý Ježíšku). A toalety included. Dole je parkoviště pro velkou spoustu samohybů a všude vás vítají informační cedule. Na výlet pro milovníky kameniva a prastarých věcatostí, tvořených samotnou přírodou výborné místo.

Update