Zakoupila jsem si útlou knížečku o pískomilech od nakladatelství Vašut. Jmenuje se Můj pískomil a já. Tato vyšla v roce 2006 s počtem 64 stran. Možná to není mnoho a útlé barevné knihy nevzbuzují přílišnou důvěru, ale ze zkušenosti mohu říct, že čím novější titul, tím kvalitnější informace v něm.

Samozřejmě, že vydavatel předpokládá, že cílem budou především mladí lidé, děti, to však nikterak nesnižuje hodnotu informací, jež v knize naleznete. Mohu to porovnat, protože těch útlých knížek o chovu mazlíčků už pár vlastním. Je to jeden z mých sběratelských úletů (tuto tematiku syslím od roku 1995). Od nesmělých krůčků v prvních knihách, které obsahovaly spíše všeobecné informace, nevalné fotografie a často se opakující fakta, která autoři naroubovali na různá zvířata, se kvalita informací i fotografií nesmírně zvedla.

Pískomil se od myši, osmáka degu, potkana, křečka i krysy velmi liší a to jak svými požadavky na potravu, tak i na bydlení (stejně tak se liší zmíněná sorta huňáčů jeden od druhého, abyste to nepochopili špatně). Je jasné, že každému zvířátku je nutné poskytnout dostatečný a kreativní prostor, a tak mě potěšilo, že se v knížce už nevyskytují malé klece, umělohmotné domečky a hračky, ba ani fámy typu, že pískomil nepotřebuje vodu, ba rovnou doporučují pořídit hned dva puclíky a k nim přibalit vše potřebné.

Autorka se více zajímá i o chlupáčovy pocity a jeho způsob dovádění. Jak se chová v průběhu dospívání, co vyhovuje mladým a co starým zvířatům a dokonce, co se jim může honit hlavou, když přijdou o životního partnera. Zaujalo mě to také z toho důvodu, že toho všeho si povšimnete sami, když zvířátka chováte z prosté lásky k nim a nejsou vám volná a umíte se do nich aspoň trochu vcítit.

Měly jsme kdysi dávno – teď už můžu říct – v minulém století dvě černé pískomilky, kdy jedna bez druhé pomalu neudělala ani krok a když jedna z nich odešla, druhá byla tak smutná až jí ten stesk po partnerce nakonec zabil, prostě se rozhodla, že to tu zabalí a nenechala si to rozmluvit. Pískomilové se se svými druhy mohou škorpit, ale většinou se mají nerozlučně rádi.

Jak však vyčtete z moudrých knih i mezi ně někdy vejde svár, který je lepší utnout jejich rozdělením, ať už je slabší zvíře poraněné, nebo se nekonečně rvou a pronásledují. Nevím, co přesně za to může, snad pachy jiných zvířat či dalších pískomilů. Ani v knize negeneralizují, protože k nesváru může dojít ve velké skupině, u dvou zvířat, mezi mladými, nebo po letech klidného soužití či nikdy.

Kniha čtenáře učí být citlivý k potřebám malého zvířátka. Učí opatrnému zacházení s huňáčem, správnému krmení a další hromadě detailů, které jsou šité na míru pískomila.

Možná, že se to dá chápat jako jasný fakt, že zvíře potřebuje vodu, jídlo, bydlo.., že když jen zmuchlaně sedí v koutě, tak je nemocné a opuštěné, že když krvácí a partner na něj dál doráží, že ho máte od něj dát pryč, ale stačí se rozhlédnout po poradnách na internetu, stránkách o pískomilech a nestačíte se divit, co jsou ti lidé schopni v diskuzích vypustit z klávesnice za nesmysly a neinformovanost i nezájem hledat a číst z toho čiší na míle daleko.

Kniha je prodchnuta hromadou nápadů, jak chlupáčovi zpestřit život, krásnými fotografiemi vymakaných výběhů a hřišť i příběhy ze života dvou spokojených pískomilů Čingise a Chána. Někdy jsou až úsměvné, když si u toho vybavím, co naši chlupáči vždy vyváděli a jak bylo někdy veselé je hledat a čekat, až laskavě vypochodují zpoza nábytku, hladoví a zvědaví, když se o den dřív rozhodli prostě odejít z ubikace…

Lidé dělají zbytečné chyby. Přitom stačí tak málo jako sehnat si aspoň jednu knihu, či zajít na odborný web a důkladně ho prostudovat.

Knihu Můj pískomil a já mohu doporučit lidem nerozhodným, začínajícím chovatelům i těm zkušenějším, dospělým i dětem. Věřím, že oceníte jak informační hodnotu tak nádherné fotografie. Předpokládám, že i ostatní knihy z tého série jsou podobně kvalitní, vychází tituly i o morčátkách, potkáncích a dalších mrňavých mazlíčcích, takže jestli už máte své pískle doma, nebo pro něj teprve jdete, neměli byste minout. Za sebe ještě doporučuji knihu kupovat přímo na vasut.cz nejen kvůli ceně.

P.S.: kniha v pozadí se jmenuje Pískomil a je od vydavatelství Grada, neméně působivá a kvalitní, plná dobrých rad, postřehů a nápadů. Grada má obecně výbornou ruku při výběru titulů pro překlad (subj. názor) takže ani tam nešlápnete vedle, ale jak říkám, já knihy sbírám, pro mě to zbytečná investice není.