Lenka 'Trinity' Voráčková

King's Bounty: Armored Princess je pokračováním předešlého King's Bounty: The Legend, kdy se z malé Amelie vyklube sličná bojovnice, pátrající po svém mentorovi Billu Gilbertovi ve světě zvaném Teana. Na čtrnácti ostrovech budete muset obrátit každý list, abyste získali celkem 8 magických kamenů a také přijít na to, jak se zbavit arcidémona Baala, kterého nenapadlo nic menšího, než že ovládne celý známý svět. Jak chvályhodný cíl. King's Bounty je především tahová fantasy strategie a až po tom s prvky RPG.

Vyloupnete se na ostrůvku Debir, kde vám místní šlechtic velice rád vypomůže s vašimi problémy. Abyste na cestách nebyli sami (se svou armádou), budete si zde moci vybrat peta a nejde o nic menšího než úplně malého draka. Ze 7 zde přítomných různobarevných potvůrek s různými vlastnostmi si vyberete toho nejlepšího dle svého svědomí a vědomí, pojmenujete jej a pak už stačí jen využívat jeho schopnosti v boji a vylepšovat je či získávat nové.

Dračiska vypadají mírumilovně, nepříteli se však nebudou v bitvě líbit.

Další serepetičkou, která vás má udržet v akci jsou awards – ocenění, jež můžete dostat za hledání pokladů, využívání peta v boji a další. Spolu s medailí dostanete i drobný bonus ke statistikám, zvýší se šance pro kritický zásah, dostanete body k leadership a mnoho dalšího. Počty jednotek ve vaší armádě jsou na výši leadershipu závislé, pokud máte jednotek více, než kolika můžete velet, nemůžete je ovládat, případně útočí do vlastních řad, což může být nemilé. Po světě běhá mnoho „invincible“ nepřátel a než se s Amelií dostanete na nějakou schůdnou úroveň, mnoho se zapotíte a pěkně si počkáte.

Aby mohla Amelia využívat svého peta během bitev, bude k tomu potřebovat „rage“, body zuřivosti, které pak smění za petovy skilly. Rage není možné doplnit jinak, než zabíjením nepřátel, ochmatáním speciálních soch a udělátek (v dolech), či vypitím lektvaru těsně před bitvou. Tyto lektvary se nedají sehnat po stovkách a tak je jejich použití dobré promyslet. Můj drak měl hned zpočátku k dispozici Mystic Egg, přinesl na bitevní pole vejce, ze kterého se během dvou kol vylíhlo množství jednotek, odpovídající vašemu leadershipu. Mé oblíbené kouzlo – Lava Call, drak zakouzlí a pod několika skupinami nepřátelských vojáků vyhřezne láva a zraní je, dále často využívám Crushing Blow, kdy pet zaútočí kotoulem a vykopnutím proti nepříteli, kterému odkrouhne množství jednotek a pošle ho o pár políček zpátky. Petovy skilly můžete vylepšovat během levelupu, nebo si volit nové způsoby likvidace nepohodlné havěti, závěrem může získat celkem devět unikátních skillů. Každé použití skillu spolkne určité množství rage a čím drsnější kouzla, tím více jich je potřeba. Pet také mezitím odpočívá, takže takové magické vejce ho na dvě kola unaví. Je vůbec veselé pozorovat chování zvířátka. Spí pod stromem, občas se mu na hlavu přilepí šnek, který supluje petův polštář, jindy se cpe nebo se strachy schovává za kmen. Raduje se nebo tancuje, když vyhrajete boj. Je to sympaťák každým coulem, jak se tak válí, zatímco vy bojujete, nabírá síly k novému útoku, je to prostě můj tvor!

Můj Pet už má všech devět skillů a je radost je využívat.

Mystic Egg, u žluťase od začátku hry.

Co se týká autocombatu, neboli automatického boje, já osobně ho nedoporučuji. Vždy byl diskutabilní. Hrdinka nesprávně využívala tu trochu many, co jako válečnice mám, místo toho, aby některé jednotky zůstaly zašité, pořádaly sebevražedné akce směrem do chumlu nepřátel a pet neměl nic lepšího na práci než umisťovat vejce přímo doprostřed bitevního pole, tedy na místo, kam se nepřítel dostane jako první a rozbije ho dřív, než se mohou jednotky vylíhnout. Pokud nemáte obzvlášť silnou armádu, opravdu se autocombat nevyplatí riskovat.

Bitevní pole jsou velmi rozmanitá místa. Grafický styl připomíná Heroes of Might and Magic V., kdy je svět barevný, plný rostlin, šutrů, staveb, zřícenin a dalšího harampádí. Střídá se den i noc, a tak není marné si vylepšit jistý skill, přidávající body k útoku, když je tma. Ostrovy se odlišují kulturně, obyvateli, sílou i množstvím nepřátel, nepřáteli samotnými, prostředím – navštívíte lesy, zasněžená pohoří, lávová pole, písečné duny a mnoho dalšího. Co mě na bitevním poli překvapilo byl pařez, ze kterého vylezly vosy a zranili blízké jednotky. Je tu spousta překážek, které plní nějakou funkci a dají se „zabít“, pokud tohle o překážce můžete říct. Najdete tu altar of lighting, barikádu, zeď, sochy – některé předměty aktivně útočí na blízké jednotky a je jedno na čí jsou straně, jiné sesílají rozmanitá kouzla jak podpůrná, tak škodlivá a další jen zavazí a v pozdějších fázích hry se dají celkem snadno rozbít, protože mnoho nevydrží. Takže dávejte pozor na neškodně vypadající zavazející pařezy, mohou vám uškodit. Boj probíhá na tahy, kdy se čeká než jeden dokončí útok, takže máte spoustu prostoru si vše rozmyslet, pokud vám jednotku nezastraší, čímže jste zbaveni odpovědnosti za jejích příštích pár akcí, nedobrovolně. Rozmýšlet můžete i při procházení RT (real time) světa, stačí zmáčknout mezerník, což se hodí v momentě, kdy se nějak nešikovně připletete mezi potulující se skupinky nepřátel. Ty vás obvykle zmerčí a poženou se na Amelii ze všech dostupných směrů.

Pokud si v boji s bossem zapomenete jednotky vzadu, budete nemile překvapeni.

Interface je v duchu HoMaM série bohatě zdobený lístky, šutříky a ornamenty. Bitevní obrazovka neztrácí svou přehlednost a pokud s hraním her zrovna nezačínáte, pak by vás nemělo nic překvapit.

Ve hře je k nalezení či zakoupení hromada předmětů, cetek, kouzel, jednotek. Stejně tak je zde i množství zajímavých skillů. Skill tree, tak jak ho možná ze spousty her znáte, je rozdělen na tři hlavní větve – Mind, Might a Magic. K naučení nového skillu budete potřebovat různé množství stejnojmenných run, jenž získáte během levelupu jako reward, za splnění questu či se válí v jeskyních a na cestách a rozhodně je nečekejte osamělé, od runy, mapy, svitku či jiného potřebného předmětu není k nepříteli obvykle nijak daleko. Runy si budete moci i zakoupit, ale jejich cena je astronomická a najít Small Treasury na kontinentu Montero zabere chvíli a též pár ostrovů. Protože jsem válečník, knihu kouzel zrovna dvakrát nevyužívám i když kouzla mám a manu též. Kouzla můžete říkat ze svitků a nebo se je za nějaký ten krystal naučit natrvalo a to jen pokud máte daný skill (chaos magic, order magic atakdále), který si volíte ve větvi Magic. Jako válečník cpu body spíše do rage control (větev Might), protože ráda využívám možností svého žlutého mazlíka, který se příznačně také jmenuje Mazlik (já vím, ale „HardCoreKiller“ nebo „TakN3cOpOdivn3ho“ u mě nehledejte). Ale ono to později bude jedno. Každý skill můžete dostat maximálně na třetí úroveň a pokud se vám levely jenom sypou a s nimi i runy, nakonec získáte vše.

Spellbook. Má naučená kouzla jsou všehochuť, klasicky.

Během putování narazíte i na různá hnízda, plná různých vajec (pavoučí, hadí, dračí) a semen (jakási kousavá kytka), v nouzi je můžete využít k vytvoření armády, stačí je nechat vylíhnout (pravým myšítkem kliknete v inventáři na objekt a zvolíte „use“). Vybavení seženete u obchodníků, či je získáte v bojích. Peníze dostanete za vítěznou bitvu, za prodej zbytečností a hledat můžete i poklady, a to jak na cestách tak i na bitevním poli (zde pomocí skillu Treasure Searcher). Můžete přibrat spojence do „party“ a také ho dovybavit, což vám zvýší statitiky a šanci na úspěch při vyjednávání s nepřátelskou armádou za pomoci meče. Bojovníky k najmutí najdete rozeseté po celém světě. Na ostrově Uzala je ork Moldok, na Scarlet Windu pirát Jimmy Kraud, na Namelessu (to zní divně, budu mu říkat bezejmenný) zase paladin Gaudi, Agvares na ostrově Sheterra a další. Cestování mezi ostrovy lodí je vyřešeno globální mapou, stačí se nalodit, klepnout na přístav a jste tam. Jsou však místa, kde najít milimetr čtvereční pevniny k vylodění je umění. Při courání vychládá bojová nálada a zuřivost klesá na nulu, pakliže přeplujete kus světa, vězte, že pet nebude mít zpočátku z čeho útočit a bude se jen koukat, jak dostáváte na budku (chtěla jsem napsat, jak to nepříteli nandaváte :). Co mi přišlo trochu podivné, byly neviditelné bariéry kolem ostrova a na některých místech nemožnost se vyhnout pirátské lodi.

Mapa světa, jak nalézáte mapky, odkrývají se vám další fascinující dálky.

Hory, doly, černý les.. s hradem.

Questy nejsou nijak inovativní. Chybí mi možnost řešit je více způsoby, nebo prostě jinak, nestane se, že byste druhou stranu ukecali či přesvědčili o své pravdě. Pokud máte příšlušný skill, některé jednotky mohou přejít k vaší armádě, ale to je asi tak vše. King's Bounty: Armored Princess je vskutku hlavně tahová strategie. Více RPG hutnosti najdete v Icewind Dale nebo Baldur's Gate, jestli to dnešním casual hráčům něco řekne, nevím. Zde je prvek RPG příjemným kořením. I když tahovka oplývá mnoha RPG prvky, chybí ony možnosti. Vždy po vás bude vyžadován boj na život a na smrt. Ano, můžete se rozhodnout, že necháte slabého nepřítele být, to se vám však může lehce vymstít například při koupání meče v dračí krvi. Armády se na mapách znovu nespawnují, pokud to někde vybijete, už to tak zůstane. Úkoly jsou vesměs klasické – tedy přines, zabij, ukecej (zabitím či přinešením něčeho dalšího), občas prodchnuty vtipnými momenty, jakými pro mě byli například vegetariánský upír Vlad Vegeto, či nešikovný démon Fasmodey, který se teleportoval doprostřed šutru a ještě se kousl do jazyka, takže nemohl vyřknout osvobozující kouzlo. Postranní úkoly řešit můžete a nemusíte, záleží na chuti a způsobu boje. Já osobně mívám potřebu toho vykostit a splnit co nejvíc, zlepšovat si statistiky co to dá i nedá, abych pak čelila i tak předimenzovaným armádám nepřítele a jejich drsným vlastnostem (jednotky i sami bossáci oplývaji mnoha nepěknými skilly, sami budete párkrát nepříjemně překvapeni, ale o tom to je, kdo by chtěl bojovat s jasně čitelnými slabochy, že? Huh, mno…).

Hádky s Bossy bývají věru veselé.

Mimochodem hudba zní velice hezky a dle mého názoru má s některými motivy a vzletnými tóny nakročeno k Vangelisovi, jo, že ho neznáte? To je škoda. Hezké, poslouchám to teď bokem (občas si pouštím soundtracky z her). Autorem je Lind Erebros (pozor na stránce se spustí přehrávač) a z jeho tvorby jsem nadšená.

Když jsem hrála Heores of Might and Magic III, věděla jsem, že se k tomu vrátím. Stará pixelová 2D grafika, jednotlivé kampaně i mapy mě pořád přitahuj (viz. kousky jako Transport Tycoon Deluxe, dnes znám jako OpenTTD, vymazlený a nabitý hratelností a možnostmi až po okraj nebo X Com: Terror from the Deep, ufounská invaze, výzkumy, tahové boje ve vodě, na vodě i na souši – jaj), tam se dá stále něco vymýšlet, taktizovat, pokaždé můžete mít jinak zaměřeného hrdinu atakdále. Tady si vyberete ze tří povolání (bojovník, mág a paladin), z nichž každý může využít všechny tři větve skillů, sem přichází variabilita, která pár levelupů přetrvá, ale nakonec ovládnete všechny skilly a co dál? Obtížnost nepřátel stoupá celkem neúměrně, měla jsem co dělat, abych hordy upižlala, zde nastupuje frustrace. Neobtěžují zbytečná dechberoucí renderovaná videa, nebo nudné dlouhosáhlé rozhovory, nemusíte se starat o milion hrdinů a každou chvíli o jiného, ale nejsem si jista, zda je KB: AP znovuhratelný kousek. V nejbližších letech si to asi nezopakuji, leda by na mě padla taková ta potvora, nostalgie se jí říká. Na dnešní poměry hra vydrží poměrně dlouho, nebudete ji sice pařit měsíce, ale pár temných nudných dní určitě, tedy za předpokladu, že si vás něčím získá. Po dlouhé době mě zase něco baví hrát. Občas prožívám chvíle, které jaksi zabijí chuť do čehokoliv, ale tentokrát jsme se trefili docela dobře a utáhne to i můj prastarý kafemlejnek, který už pár let protestuje, že by chtěl do počítačového důchodu. Takže díky a zas někdy na sepsanou.