Uvažuji, že bych toho sociálně síťového blábolení měla na chvíli zanechat. Nejsem zrovna stable tvor, nemám poslední dobou pro nic pochopení. Netoleruji jisté věci a proto se mi jich dostává více, než bych si kdy přála. Nějak jsem ztratila směr. Často teď koukám do černé propasti, kde mě nic nečeká a kde nic není. Ani to dno, o které bych se mohla aspoň rozmáznout.

Práce, vztahy, vztahy, faily.. faily, znáte to. Mrknu na to pivo, co jsem si přinesla, třeba tam bude plavat odpověď. Oni by si taky dáchli. Před několika měsíci jsem universu odevzala své staré ICQ číslo a s ním i kontakty. Kdo potřeboval, cestu si našel. Dnes toužím odevzdat i modrý bazmek, ale Dája, Sue a Lenďule si takové odvrhnutí nezaslouží a já zas ráda pročítám jejich cestovatelské zprávičky.

Jednou jsem nahoře, jednou jsem dole. Lidi, já vás mám ráda, ale už mě možná znáte, jsou prostě věci, které nesnesu nebo se jim snažím všemožně předcházet a moc se mi nedaří.

Třeba práce. V momentě, když jsem jednomu člověku oznámila, že nějakou mám (jen tak za pár) a že jsou tam celkem fajn, se cosi pošramotilo. Tuhle jsem si dala pivo a zmínila před jedním člověkem jednu fajn osobu, která tíhne k punku a teď sklízím hořké ovoce, protože se do toho vkrádá ona stárá známá nedůvěra a ony staré známé bolesti, které dlouho pod těmi šesti metry hlíny držely hubu. Druhá práce je epic fail se vším všudy, jenže já mám svůj díl už dávno hotov. Nechci nikoho z vás ztratit, ale když se mi něco nelíbí, ozvu se, s tím může každý počítat a nebývám miloučká, ne v ten moment mě obvykle drtí představy lámání prken a házení sekyrou na pohyblivý cíl. Nemůžu si pomoci, mám své chyby, to jo, ale víte, druzí vám budou dělat jen to, co si necháte líbit. Tak si nic líbit nenechte.

To jsem se do toho pěkně zamotala. Přesně takový post by tu neměl být. Na mém malém vymazleném webísku, ale je tu. Vyznávám se tady z toho, že nejsem miloučký dokonalý tvoreček, ale někdy dost zuřivá saň, hlavně když se mi sahá na mé věci a na mé lidi. Když pak vidím kolem sebe, jak si lidé sami sebe nebo jeden druhého neváží, jak si dokáží ubližovat, všechny tyhle pocity se násobí a už to jede. Error se přidá k erroru a výsledkem je exploze. Já si samozřejmě myslím že oprávněná, i když bývám pěkně domýšlivý člověk a je těžké ty myšlenky lapit a zarazit.

Dneska jsem začala s meditací. Udělalo se mi zle, jak se to tělu nelíbilo, ale nakonec jsem všechny snahy mě položit přemohla a pak mi bylo moc fajn. Chvíli. Než… než se nechám něčím zbytečně vytočit. Proto si píšu deníček. Jo, děcka, na starý kolena jsem zase začala pravidelně psát deníček a bokem vytvářet vzpomínkový blok, kde mám ty hezké věci, jenom ty hezké věci. Jen si ho příště musím připravit pod nos a smazat uložená hesla od sítí a mailů. Oba sešity jsou bichle. Jeden od ségry, druhý od dračiska. A4 a to mi věřte, že místa není nikdy dost.

Pro mě je to terapie, uchovávám si tak věci, které bych jinak stresem zapomněla. Popisuji ty hezké věci, i když to nejde vždycky, protože jsem se rozhodla psát vše… upřímně. A ne vždy se daří. To jinak nemá potom smysl. A jestli to někdo najde, to se nedá svítit. Počte si, poklepe na čelo a půjde dál. Proto už tolik nepíšu sem. Nechci s tím zatěžovat internety, neb … no prostě nechci, ačkoliv mi občas něco ujede, třeba tento zápisek. Nebo v mailu, nebo na kecálku. Zas bych to mohla vypustit z plna hrdla. Někdy je fajn si zařvat na hulváty (vzpomíná na koncert Apocalypticy) nebo jen tak z okna (vzpomíná na seanci ve Starých Splavech). Nejvíce fajn je ale nepustit si to k tělu a jít s kamarádem na pivo, na procházku nebo na akci.

Onlajnovitost, kecálky, sítě, to všechno je úplně jiné a lidé jsou tam úplně jiní. Rozehrávají hry, jsou falešní, vlezlí, sprostí, přehnaně miloušcí, nosící masky a pak jsou lidi, kteří ještě zvládají šířit zajímavé informace nebo normálně na cokoliv reagovat. To druhé je důvod zůstat. To první.. mě dohání k šílenství :D, ačkoliv se říká: jaké si to uděláš, takové to máš, musím podotknout že realita bývá příjemnější a to se tolik nesnažím, ve virtualitě se musím snažit setsakra, aby se mi neudělalo špatně z toho, jaké si to udělám. Závidím lidem, kteří tohle k životu nepotřebují. Ale je to také dost o zaplněnosti, cílech, práci, přátelích.. Lidé, kteří nemají FB, Twytr nebo MySpace a další mají prostě +10 k charisma. Mě už si tyhle věci asi omotaly, táhnou mě děsivou silou jako Jeden prsten svazoval Froda.

Můžu od PC odejít. Dělám to často. Většinou odcházím ke knize, k filmu, když je hezky tak ven, ale pracuji jako web designer, když se poštěstí. Někdy to odcházení není možné a to tyhle rušivé elementy vypínám. Když je dobrá zakázka, nápad, pracuji klidně deset hodin v kuse, protože mě to baví, pak na nic podobného nepomyslím, ale někdy mě demotivuje to, že nikdo další na ničem nedělá. Proto se snažím seč to jde hledat sílu v sobě, ale teď to krutě nejde. Prostě jednou nahoře, jednou dole. To je má zpověď, deníčku a to je přesně ta chvíle, kdy bych se měla vykašlat na nanicovatosti a napsat aspoň další snovou vizi typu Odcházím. A chci být také splachovací.