Jarní ťapkání po hustolese

A jak jsem řekla, tak jsem učinila. Vyrazila jsem do hustolesa za kyslíkem a kytičkami. Na pajonga na šutru jsem nemohla vůbec zaostřit a on se tam vyhříval, ani se nehnul, jako by to věděl. Když jsem pak prošla fotky doma, zjistila jsem, že přecijen jednoho mám i když na tom listu nebyl vidět, bo jsem zrovna stíhala berušku, která mi nechtěla pózovat a tenhle foťák lepší a bližší snímky prostě nezvládne.

Do hustolesa vyrazili i další dobrodruzi a dobrodružkyně a já si říkám, že v jejich věku tam budu lozit po čtyřech, protože sotva popadám dech. Mimo pajongů, lánů kytiček a pár včel jsem potkala i zajíce, který si to vklídku hopkal po cestě a vzadu v sadu je všude rozrytá půda od prasíků, ale prasíky nevidět. Nikdá. Skoro mám pocit, že jsou to jen přízraky, které se zhmotní ze tmy, rozkutají půlku sadu a s ránem zase zmizí. Spíš potkáte haraburdí. Nahoře nad zahrádkami už nic nesmrdí, ani čmoudy ani chemička a proto mi stojí za to se sápat až tam, ale na kopec se mi tedy moc nechce e-e. To bych zas každých pět metrů skučela, že nechápu co tam dělám a jak mohl Aragorn běžet čtyřicet mil přes Rohan. (obrázků je dnes 17)