Tentokráte jsem měla možnost vidět to i z té druhé strany – tedy ze strany zaměstnavatele. Žadatelé o práci/ brigádu se dají rozdělit do několika skupin. V první jsou lidé, kteří jeví skutečný zájem o nabízenou pozici. Jejich doprovodný dopis obvykle hovoří přímo k vám a náplni vaší nabídky. Pak vezměme prostřední skupinu, která rozesílá defaultní text na všechny strany, ale ještě stále ví, o co se jedná a nakonec je ta nejvíce mimózní sebranka, která je úplně mimo jak své možnosti tak i obor (a vynechme teď školu, skvěle naskillených samouků běhá po světě mnoho).

Životopis, též známý jako curriculum vitae, by měl být stručný, přehledný, psaný nějakým defaultním dobře čitelným fontem. Nesnažte se z něj vytvořit abstraktní umělecký obraz, složený z dvaceti barev, cizích písem, ze kterých je na dalším počítači mišmaš znaků, protože ho nemá instalovaný a o dvaceti různých velikostech – není to pěkné a k profesionalitě to má daleko. Snažte se používat PDF formát.

Pozměňte text svého dopisu nebo mailu, aby nevyzněl defaultně. K čemu vám bude sportovní duch v DTP, nebo praxe v zelinářství v jaderné fyzice? Lidé jsou zvyklí podat o sobě naprosto bláznivé množství zbytečných informací, které obvykle s žádaným zaměstnáním nemají mnoho společného. Koníčky můžete zmínit na konci CV.

Rovnou zasílejte vzorky vaší tvorby, případně odkaz na online portfolio či cokoliv jiného, co jste vytvořili. S tímto se pojí další bod.

Osoba, která se má vaší touhou po spolupráci s firmou zabývat nemá čas na romány, nedodané základní informace či nedodané ukázky práce. Obvykle nejste jediní, kdo o místo žádá, ale jeden i z několika set (záleží na oboru a na pohledávce).

Pokud se budete vyjadřovat jako čuně, můžete si být jisti tím, že si zavíráte dveře. Jestliže je hned v první větě „vyděl“ a v druhé „bych sem byl rád, kdybych…“ pak si to nejdřív párkrát přečtěte než dáte e-mail odeslat, případně někoho požádejte o kontrolu pravopisu, pokud ovšem jeho ovládání není jednou z podmínek vašeho přijetí do budoucího zaměstnání.

Žádost psaná v Comic Sansu je obvykle považována za vtip a okamžitě skartována. Hlavně pokud se jedná o práci v grafickém oboru.

Umět ovládat Word v DTP obvykle nestačí.

Též nehledáme člověka, který se chce kýžené věci teprve naučit. Jestliže se rádi učíte novému, tak choďte do školy nebo na nějaké kurzy. Jsou situace, kdy je lepší zaměstnat člověka, který už něco umí (předtisková příprava, ovládání Illustrátoru nebo Corelu a další drobnosti).

Pokud vás i přes znalosti grafických programů nikde nevzali, tak to na chvilku přestaňte zkoušet a zapracujte na grafice samotné. Ono má takové odmítání své důvody. Zkuste se podívat na zahraniční weby, o několika z nich píšu v jiném článku o zdrojích pro designéry, kde naleznete množství webů, které můžete využít jako zdroje inspirace třeba i pro vizitky, nejen pro webový design.

A má oblíbená položka. Ne, dělám si srandu, ale nakonec dám to, co si zaslouží být na úplném dně tohoto článku. Emařské fotografie s odhaleným poprsím a smutným (často ale nepříjemně tupým a prázdným) pohledem vám k místu grafika, milé dámy, nepomůžou. Co když vaši nabídku vyřizuje žena, která není lesba a zároveň nepreferuje podbízející se nanynky, tím hůř když nemáte co jiného nabídnout. To můžete zkoušet u nějakého nočního podniku nebo u kamarádů, ale ne u seriózní firmy. Samozřejmě neseriózní prasátka si vás ráda přiberou do svého harému a mě ani nepřekvapuje, že to některé inteligentní slečny zkouší přes maso. Takže se laskavě oblékněte, jestli na to máte a nedělejte ostatním holkám z oboru ostudu.

Ano, rejpavost tohoto příspěvku je tu schválně a možná, že časem přibyde ještě pár pestrých položek, podle toho, jak se je bude dařit sbírat. Snad se někdo i pobaví. Jen vás chci varovat. Osobně si neberu servítky a někteří lidé by dle mého skromného názoru zasloužili pár facek.