Mám pár svých pixelovatých herních otců Fouras (rozumějte vykopávek), ke kterým se buď čas od času ráda vracím, či jsem je objevila a na dlouho u nich zůstala. Počítačové hry, ve kterých je prasík jen pár pohybujících se pixelů jsou mi nějakým způsobem sympatické a to i vypiplaností herního systému, animací a ..

ano i k nim se váže pár nostalgických osobních vzpomínek. Je to tak, myslím si, že jsem se zamilovala. A vůbec, když mi tuhle kdysi dávno přinesl kompletní edici Heroes III, no co vám mám povídat. Kam se hrabou kytky (ale pažitku bych si dala, ne že ne).

Někdy recenze v časopisech nebyly prvotním impulzem k zájmu o hru. Občas jsem dala na něčí doporučení, či jsem ho nebo ji viděla danou hru hrát a zalíbila se mi natolik, že jsem si ji přála vyzkoušet. Třebas Heroese a Zoo Tycoon jsem vykoukala u štábu, Fallout, OpenTTD a X-Com zas u dračiska (pro ty ostatní – kamarád). Když se budu ještě více hrabošit ve své děravé paměti, třeba na Maxe Payna mě nalákalo SCORE. Na Aliens versus Predator 2 vlastní neutuchající celoživotní zájem o Vetřelce a Predátora, další hry jsem viděla u dalších kamarádů. Třeba takový Knights of the Old Republic.. no nebýt Al1ase… a pak dračiska a mé celoživotní potřeby ohánět se světelnými meči. Všechno má svá jména a místa a já na to všechno vzpomínám docela ráda, i když čtenář ty lidi znát nebude, ani příběhy, které se k nim pojí. Tak nad tím přimhouřete všechny oči. Mhouříte? Můžete klidně i klimbat, to neva. Díky.

Přeskakuje dvacet oslích můstků. A proč vlastně můžou vrnět akorát kočky? Já bych vrněl, když jsem spokojený. A cosi mě nutí napsat, že vás mám rád a taky kruciprdel (zde je nutná určitá dávka zasvěcenosti z tajných kruhů nejenom onlajnu). A některé kamarády zvu občas jen kamarády, neboť si nejsem jistý, jestli by se tu chtěli najít se jmény, daty i velikostí bot, tak tak. Ale pak jsou někdy smutní, že se tu nenajdou. Tak nevím. Ne, fakt nic nenasála. To ta chemička.

Zoo Tycoon

Má posedlost zvířátky se na simulátoru zoo může směle vyřádit. Hračičky, výzkumy, serepetičky, bestie a největší jsou návštěvníci, kteří jen žerou a dělají po zoo bordel, nenajmu-li dostatečné množství uklízečů a kydačů. A ano, ještě stále se mi líbí tato stará verze. Datadisky vyšly, tuším, dva – Dinosaur Digs a Marine Mania, plus ještě nějaké další bonusové předměty do inventářů, čili oko pařanovo se zaleskne a občas by potřeboval nakrmit, když hraje, páč někdy nejsem schopná se odtrhnout od hry a dojít si pro krmivo.

Rozestavěná zoo. Tyranosauři jsou pěkné bestie.

Kočky se množí jako krysy a lidi by pořád jen jedli.

Heroes of Might and Magic 3

Taktizování, budování hradů a armád, vylepšování jednotek, trénování hrdiny, odkrývání mapy, pokladů i tajemství, tuny kouzel a předmětů, boje s nepřátelskými lordy a boje s příšerami, to celé podbarvené příjemnou hudbou, zaobalené v různých příbězích, kde hrdinové temnoty i světla bojují o svůj kus zlata. Pro milovníky fantasy a všech těch příšer jako jsou bájní draci, jednorožci, kerberové a hordy pekelných bestií, byla tato tahovka doslova rájem. Každá oblast měla své hudební téma a běhala jsem po dunách, temném podzemí i zasněženém severu. Večer jsem si sedla k XL mapě a ráno odpadla vyčerpáním a únavou, ale chrochtající si, že tentokrát jsem výprask nedostala. Na základě nadšení ze třetího dílu jsem doobjednala i čtvrtý a strávila u toho celičký víkend, že mě na konci museli podpírat tyčkama, jak jsem se od hry nechtěla hnout, ačkoliv ji poněkud.. jak to říct diplomaticky.. překopali. Heroes 3. Lots of luv.

Obléhání hradu.

Kus světa.

Open TTD

Opensourcová předělávka Transport Tycoon Deluxe mě uchvátila hned, co mi ji poprvé ukázali a ještě mi k tomu udělali přednášku (rozuměj povídali a povídali, mohli by psát o hrách knihy). Krycím názvem: Vláčky, i když můžete i lodě, náklaďáky, autobusy. Starat se o vlastní virtuální společnost není žádný med. Máme tu konkurenci, marketing, přírodní katastrofy i stárnutí a poruchovost jednotlivých dopravních prostředků. Vývoj jde kupředu a kdo zaspí, toho silnější společnost převálcuje. Průmyslová centra vznikají a také zanikají. Mnoho věcí lze povypínat, přenastavit a jen tak si hrát, stavět kolejničky, nádraží a převážet suroviny, hotové výrobky a kochat se, jak jednotlivá města vzkvétají. Zas jsem k tomu nepřišla jako slepý k houslím, ale někdy mi trvá, než něco začnu hrát, i když moc chci a jsem namlsaná a někdy nesmím mít nikoho za zády, ale třeba u hororových her mi to tak nevadí.

Kolejničky.

Rozlézající se město.

Fallout

Postapokalyptické tahové RPG, ve kterém záleželo na síle zbraně, odolnosti brnění a počtu Stimpaků, Rad Away a munice po kapsách, nabídlo velice specifický svět, v němž vládla radiace, gangy a zmutované příšery v podobě radškorpiónů nebo supermutantů. No nevlezte tam. Taky mě namlsali a já strávila mnoho hodin běháním po bezútěšné pláni, vykecáváním s bezútěšnými otrhanci a zlouny a navštěvováním bezútěšných ruin, kanálních děr a tajemných opuštěných vaultů, kde se za každým rohem skrýval nějaký robozmetek nebo přešlechtěný prasokrt či krysopras (vyberte si). Poněkud deprimující a drsné leč lákavé, hodné prozkoumání.

Takové příjemné místo pod zemí.

Běhám si, ani brnění nemám.

X-Com: Terror from the Deep

Tuto stařičkou tahovku jsem hrála v DOSBoxu. Jejím cílem bylo ochránit zemi před šmejdem z oceánu, na jehož dně si emzácká rasa staví své základny, terorizuje svět ze svých emzáckých lodí, přepadá nákladní lodě i přístavní města. Emzáci se také rychle klonují a na hráči je, aby stavěl báze, vyvíjel zbraně, zkoumal vše, co emzáci upustili, trénoval vědce a vojáky, vybavoval je zbraněmi na souš i pod vodu, stavěl válečné ponorky a prozkoumával členitá dna oceánů. Pokud se povede ochránit území, napadnout a sestřelit emzácké lodě, vykosit slizouny, pak dostanete od příslušného státu tučnou sumičku, když ne, začnou mít emzáci navrch a vám dojdou prostředky (a emzáci přijdou ukousat i začátky a zadky a to klidně přímo do vaší báze). Jít na jednu misi znamenalo zkysnout u hry na mnoho hodin. Špatné plánování, výbava a přítomnost na opačné straně zeměkoule, znamenala mnoho nervů a úpěnlivého taktizování a promýšlení dvaceti kroků dopředu, neboť šlo selhat na mnoha úrovních téhle parádní prastaré emzácké řežby. A stejně mě to bavilo.

Malé nepřátelské plavidlo, které jsme sestřelili.

Emzácká základna.

Závěrem

Se mi chce ale strašně spát. Nevím, že mi to psaní článků a příprava obrázků tak trvá, a to si tu jako obvykle plácám jen své nostalgické bábovičky. Kdo dočetl až sem, tak je machr a může si připnout badge. Já bych to vzdala už u nadpisu a šmahem to celé odsoudila (ne, to nemyslím vážně). Na sepsanou.