V sobotu 13. srpna 2011 v Úštěku proběhl již 14. ročník historického jarmarku, na nějž jsem jezdívala za dob larpů, čili v dávných dobách a nalovila tam pěkné věcatosti, jako je například ozdobný zvířecí roh v kovaném stojánku a pokaždé tam poslintávám nad českým sklem, pečenými selátky a věcmi kovářského řemesla. I tentokrát má očka spočinula na pěkných tretkách, jídle a též jsme navštívili obávanou šatlavu.

Tentokrát jsem vyrazila poměrně brzy, historickým vláčkem, kde si speciálně připlatíte za puch, hluk a tvrdé dřevěné lavice. Vlak je vypravován právě kvůli jarmarku a i když jsme zprvu vyráželi jen ve třech (naše „turistická“ skupina A, ještě existuje turistická skupina B a o té až.. někdy), po několika stanicích se docela naplnil.

Historický vláček

Historický vláček.

Jízdenka a vstupenky.

Počas se jal zlobit a co chvíli buď pražilo slunko nebo pršelo, až se nakonec vyjasnilo, takže jsme si mohli otevřít stánek s květáky. Veškerá parkoviště a přidružené silnice byly v obležení samohybů, takže kdo se rozhodl, že se na jarmark poveze v autě, měl asi problém zaparkovat a pak svůj samohyb i najít.

Na celé akci se sešlo asi osm tisíc návštěvníků, nepočítaně stánků s jídlem, ať už dobovým, regionálním nebo klasickou kombinací – bramboráky, pivo, langoše (dala jsem si jen medovinu, pozn. red.), stánky s různými historizujícími předměty, zbraněmi pro dětičky, keramikou, ohadry a podobně.

Každoročně se účastní několik šermířských skupin, hraje se divadlo, tančí středověké tanečky a tržiště hýří lidmi v krásných historických kostýmech, především pak dobových šatičkách, nad kterými mé larpem prolezlé černé srdce zaplesalo, takže je zas moc a moc chci a celé noci se mi o nich zdá. Podařilo se mi vystalkovat skupinku slečen a také nějaké tanečky, ale tentokrát jsem nafotila jen málo a hlavně se mi pořád někdo motal před objektivem a zrovna jsme na pódiu nečapli nic zajímavého (šermíře a tanečky).

Navštívili jsme úštěckou šatlavu, v rámci jarmarku měli snížené vstupné, a tak jsme si prohlídli mučidla, katův meč, brnění a temné sklepení s výmluvnými figurínami. Padlo slovo, že alespoň kvůli jarmarku mohli do šatlavy strčit živé lidi, ale asi by byla velká spotřeba komparsistů, páč je v šatlavě tma, zima a z reproduktorů se linou jakési zvukové efekty. Sklepení s čerty jsem zase neviděla.

Cestu lemují historické budovy, podloubí, na náměstí se nachází kostel Sv. Petra a Pavla, můžete navštívit synagogu či Pikartskou věž a rozhlédnout se po historizujícím okolí a místních lesích, nebo se jít čvachtat k blízkému jezeru Chmelař.

Odjeli jsme vláčkem poměrně brzy, neb na nás již padala únava. Medovinka byla dobrá a snad někdy uvidím také nějaké šermíře.

Budovy.

Pivnice. Jen tam zalézt..

Och, balvánky.

Stezka odvahy do šatlavy.

Popravčí špalek a meč.

Klícka.

Brnění.

To bude asi strážnice.

Z toho se už nevykroutí.

Krcálek.

Nepohodlné.

Temná zákoutí, propletená mřížemi.

Pohled na celou strážnici, vzadu schody dolů k celám.

Nudlovitý průchod.

Pikartská věž a sklepení s čerty.

Věž z podhledu.

Rezatá věcatost.

Predátor ve tmě.

Středověké tanečky.

Ještě jednou tanečky, než mě odtáhli kamsi.

Okostýmované slečny.

Okostýmované slečny 2.

Tady se prý bude popravovat a taky začne pěkně pršet.

Tam je ta nebohá duše.. z davu turistů. Čas se klidit. The end.