Chtěla jsem spáchat něco klasického – starý strašidelný a opuštěný dům, přesně pro gotické duše. Trošku pajdá, ale bubák included.

starý dům v stínu stromů
máš strach, chtěl bys jít domů
sleduješ prázdnou místnost v patře
tušíš, že představivost ti to zas natře

vkročíš dovnitř s rozhodnutím
že utéct ven prý tě nepřinutím
prastaré zdi pokryty prachem
na zemi špína zarůstá mechem

sklepení pletencem černých tunelů
v krbu hromada suti a popelu
co za dnů slávy
scházely se tu davy

nahoře zábavy ruch
z těch časů už ani duch
ve tmě dřevo práchniví
jen pavouk zírá lenivý

z rohu místnosti září dvě očka
lekneš se lehce, však jenom kočka
světélko z baterky olízne trámy měkce
na týlu cítíš pot, dál že jít nechceš?

dunivé kvílení prochází celým domem
jen vichr si hraje ve zdech
jak kdyby byl živým tvorem
však ztratí se v hluku povzdech

a to je ta tvá chyba, na níž tu čekám
pojď k tomu stínu, vede to někam?
do útrob sklepení spustil ses snadno
věřit svému smyslu nebylo radno

pojď jenom dále
chytím tě, už máš namále
staneš se součástí téhle věci
nevíš, že číhá tu léta přeci?