Apocalyptica. Mazec. Masakr. Lístek na tuto parádní finskou formaci jsem získala na poslední chvíli (už včera bylo pozdě, známe). Sedět doma jako pecka nikoho nebaví, tak jsem moc ráda, že to nakonec dopadlo. V porovnání s předešlými roky byla sobotní akce učiněný zázrak, díky díky. Vyrazili jsme ve třech, protože nám Lenďule odpadla pro nemoc. V půl jedné jsme zahájili přibližovací manévry k Práglu. Neva, že vláček jel skoro dvě hodiny. Lepší City Elefant, nežli rozpadající se smradlavé kostitřasy, to je můj názor.

Proběhlo obvyklé – tady jsou dveře, támhle je restaurace, tady se usyslíme. Na dlabanec jsme skočili do KFC, i když já raději mekáč, když už jde o jedy a pak mi ještě donesli kus pizzy s mořskými potvůrkami. Om nom nom. A byla zima. Jo, jo. I když jsem vrstvila a den předtím dokoupila obvyklé zateplovací propriety, stejně jsem klepala kosu, ale když sebou máte dvě topení, z toho jedno je bodyguard s nekonečnou trpělivostí, můžete se tak různě zamotat a je vám teplo.

Kucí.

Foťák jsem si nebrala, protože ve tmě fotí mizerně, tahat se s ním nechci a víte… ale k tomu se asi ještě dostanu. Bude tu i pravidelná dávka brblání.

Apocalyptica přijela, aby v Praze 26.2.2011 před­stavila svůj nový počin 7th Symphony a přivezla německou předkapelu A Life Divided. Mělo se v osm večer začít hrát. A asi je vám to známé. Kdo si urval flek u vchodu, urval si i flek v předních řadách. V divadle Archa je asi zvykem nechat lidi čekat do poslední chvíle a pak je dole nechat čekat znovu a lidi, nemaje nic lepšího na práci, se snaží tlačit dopředu, i když ochranka jasně naznačila, že to je zbytečné, že se bude šacovat a navíc, děti, dveře se otevírají ven a dav se na vás zezadu tlačí, jak když prudce klesne IQ a to pod bod mrazu. O koukání přes rozzářené displeje foťáků a zvednuté pracky s mobily se snad ani nebudu příliš rozepisovat, ještě bych to tu rozdupala.

To, že si malý, nenažraný tvor dovnitř nemůže vzít sladké pití, znamená, že bude celou dobu přežívat na krabce tictacu a proklínat své omdlívací tiky. Ještě když bylo bezpečno, šli si pánové nakoupit do drogerie. To nás u vchodu hlídkovalo zatím jen pár. Ale chodit v kapucách bylo vážně zbytečné. No kdo jiný by to asi tak mohl být, že? A tak jsem si sáhla. Naší obětí byl Eicca Toppinen. Překonala jsem se a vypadla ze mě celá dvě anglická slova – thank you – a on řekl – you're welcome a to mi tak hóóódně spravilo náladu a nasadilo na obličej debilně se culící xicht, že se to tam dalo do večera vydržet. Ještě si tu rozmazanou mobilovou fotku rozmyslím, ano v ten moment jsem zalitovala, ale stejně bych ho nestihla ani vytáhnout (foťák, dračisko, foťák). A navíc mám vzpomínky a jedno pěkné chmátnutí. +1 k charisma.

Lenka, Eicca, Jana a za vyklepaným objektivem danaketh.

Apocalyptica hrála úžasně. Drsné a ryčné tóny vystřídaly táhlé a romantické kousky. Dostalo mě, jak lidi zpívali Bittersweet a apocalypťáci jim k tomu hráli. Nádhera. Kromě vlastní produkce zazněly písně od Metallicy či Depeche Mode a to One a Walking in My Shoes. Z jejich tvorby namátkou zmíním například I Don't Care, I'm not Jesus, Last Hope, Beautiful & Sacra a další. Řvali jsme a jančili až jsme si pazoury oplácali a oni byli moc milí and they had a challenge for their drummer, Mikko, kdy vstal od bicích a pustil se do výpravnějšího brnkání na violoncello. Při vážnějších tónech sál naprosto ztichl, že byste i špendlíček zaslechli dopadnout, a pak že se metlošové neumějí chovat. My si své hudby umíme cenit ;).

Kotel na ně řval a oni řvali nazpátek, krásně se naučili říkat Praha (ostatně, není to jejich první vystoupení v místních končinách) a vůbec všichni řádili a kooperovali s rejem na pódiu. Z apocalypťáků se lilo a Eicca brblal, jak má pořád své dlouhé vlasy v puse a různě spolu blbli, div si hlavy nevykroutili. Perttu se neopomněl postupně vysvléci ze zavazejících svršků a takový vlasatý upocený týpek s pořádným nástrojem v ruce.. chápete, ne? Ale to víte, že na takové akce chodím kvůli hudbě. Vzduchem létaly paličky a perníková srdce a jekot, ryk i dusot. Dělali jsme si srandu, že by mohli hodit do davu i čelo, ale to se jim nějak nechtělo.

Áách. Nádherná hudba. Vážné kousky, vtipné kreace a ryčný rychlý metal. To jsou oni. Tento koncert na mě udělal obrovský dojem a jsem šťastná, že jsem tam mohla být.

Noční vlak jsme stihli. Kříž mi dlouhé stání dal náležitě sežrat a z Archy jsem vylezla vyprahlá jako poušť, ale.. ehm, tak kam dál, děcka?

• Apocalyptica: http://www.apocalyptica.com/
• Finnish cello metal masters:
• Eicca Toppinen – cello
• Perttu Kivilaakso – cello
• Paavo Lötjönen – cello
• Mikko Sirén – drums