Lenka 'Trinity' Voráčková

Řádně prochcípaný larp aneb jak dělníci hrad Vikomtův obléhali v datu od 1.8. do 7.8. 2005.

Jest pravda, že tento Eodix postihly věci veskrze nemilé. Všichni, kdo jste tam byli, o nich víte, a tak snad nemá přílišnou cenu se jim zde, na tomto místě věnovat. Možná pro vás věci neznalé – šlo o změnu místa asi o jeden kilometr, z důvodů pořádání skautského tábora, na louku o mnoho menší a od lesů herních o tolik vzdálenější a tím to začalo. Na druhou stranu tady musím zdůraznit, že ač nová – louka byla naprosto dostačující, stromy ohraničená a tudíž lehce krytá před nepřízní slunečnou, ovšem už ne tak chráněná od vlivu této civilizace – naneštěstí pro nás, i pro vesničany okolních osad. Ale co. Pivko teklo proudem, a tak mohl být tento žal rychle splaven z duše.

Mé začátky ve 3D. Obětí je i Eodix.

Protože jsem byla stižena angínou (tento rok někdo velice usilovně bodá do mé voodoo figurky; omlouvám se všem, které to obtěžovalo a děkuji všem, co mi pomáhali – muhehe :) jen málo toho tuším o dějích v lesích. Kamera tak zůstala až příliš v klidu – k mému zjištění se stará baterie nechtěla chovat podle mých pravidel (útok za deset plus dva, nějaká ta obrana, pátej level zbroje, stotisíc hodin provozu a odolnost vůči magii vody a ohně.. etc.), což neomylně povedlo k tomu, že je toho z mé strany natočeno velmi málo – hádám tak něco málo přes dvě hodiny. Naštěstí byla Mors o něco lépe vybavena jak po stránce materiální tak i po stránce informační a tudíž se velmi těším na její sestřih z úctyhodných šesti kazet :). Já sama z toho svého záznamu uplácám nějaký ten sestřih, který však bude postrádat co do příběhu. Stopro vám mohu slíbit, že tam najdete temný rituál, příjezd krále, úvodní audienci s představováním příchozích, mši – přesně tu, kde měl svatý otec Nounejm problém s mešním vínem, Bahnem a ‚prachem z cest‘, který z jeho hávu do karafy ‚omylem‘ spadl. Popravu temné templářky Audacie (z jiného úhlu než od Mors!:) a samozřejmě finální bitvičku a poslední audienci. Možná by nebylo od věci nosit sebou mikrofon, zakamuflovaný do nějakého fantasy kostýmu, protože proslovy špitajících hrdinů mnohdy uslyšíte jen, když si záznam pustíte do sluchátek a to i přes fakt, že jsem nechala program pohrát si s hlasitostí směrem nahoru.

Král přijíždí koňmo.

Však vraťme se k LARPu. Vyskytl se tu problém (ne ještě neutíkejte, tentokráte šlo o problém z čistě herního světa), vesničané začali postrádat své kozy (mluvím o zvířatech). Některá z jejich těl byla nalezena na pastvinách v okolí vesnice – vysátá snad, někteří nevzdělanci mohli toto vraždění přičítat vlku z lesů, ti chytřejší zjistili, že o vlka asi nepůjde. Nějak do toho byl zakomponován tajemný artefakt Nerill, jenž – složen ze všech tří částí (řetěz, kámen, pentagram) – poskytl majiteli nevídanou moc. O artefakt soutěží dva kouzelníci – Glain, který je stále v Dájiných službách a nově příchozí kouzelník Světlonoš/Ergeran. Kdysi spolu studovali v magické škole a teď se samozřejmě mezi sebou škorpí, protože vliv tu může mít jen ten mocnější z nich. Jak to dopadne, Glain nemohl tušit, protože se dostal pod silný Kozožroutův vliv.

První audience u Vikomtky Dáji.

I na tento ročník přijelo mnoho dobrodruhů.

Během závěrečného rituálu v kruhu, hlídaném Duchem lesa, je Glain osvobozen od sžíravého vlivu pekelné bytosti, samotný akt rituálu přiláká Kozožrouta do zdánlivé pasti, kterou kouzelníci a dobrodruzi na něj nachystali. Mocný kouzelník Ergeran zde odhaluje svou pravou totožnost Adepta – nyní proti zlotřilému Tantalaitovi/Ko­zožroutovi stojí mocný mág v bílém rouchu a začíná boj na život a na smrt – jeden proti jednomu. Oba dva vládnou vysokou magií a není snadné dostat se k nepříteli na dosah ostří. Sami, již mírně znavení uznávají, že tudy cesta asi nepovede, a tak volí starou školu – boj s holemi. Ale Tantalaitos/Ko­zožrout je starý podfukář a Ergerana zákeřně napadá kouzlem, kterýžto v poslední moment použije Nerill a zbaví příšeru její zbraně a následně i její síly. Oba dva hrdinové, jakkoliv mocní, padají k zemi. Naneštěstí však Tantalaitos stihne povolat mocnosti nejtemnější, jejichž seřazený šik se přelévá přes horizont jako přízračná lavina, aby vzdala pánovi hold a notně provětrala řady dobrodruhů, které částečně prořídly po double-attacku bombou. Boj netrvá dlouho a zlo je znovu smeteno z povrchu zemského zpět do své díry pekelné. Zdá se, že Dájini blízcí mají i jiné potíže, lykantropie se prostě dostane všude, o čemž by vám Randir mohl vyprávět, jestliže shlédnete video až k tomuto bodu, určitě si všimněte, jak mu svítí oči, to by se pak i jeden začal bát. Ale vraťme se znovu k ději. Duch lesa je přeživšími na kolenou požádán, aby opustil kruh, v němž nehybně leží Ergeran. Duch lesa pokojně odchází a nyní je všechna práce jen na felčarech, resp. na těch, kdo mají nějakou tu uzdravující moc, aby Ergeranovi pomohli zpět k vědomí. Po bitvě v duchu neoficiálním proběhla poslední audience, na níž byly shrnuty veškeré všechny zásluhy a poděkování, které tradičně patřilo samozřejmě všem zúčastněným, ať už to byli samotní dobrodruzi, kuchař nebo v neposlední řadě i CP a tvůrci (příběhu, pravidel). I když tvůrci jsou svým způsobem úplně všichni. O tuto audienci samozřejmě nepřijdete a do videa ji procpu i kdybych měla ten harddisk nafouknout, mno, nic jiného mi ani nezbyde.

Vždy začínáme arénou, kde se spolu utkají dobrodruzi v boji na meče, v lukostřelbě apod.

Co se Eodixu týká, já jsem jenom nasedla do rozjetého vlaku a udělala pár záběrů, které mě dokážou těšit pokaždé, když se na ně podívám. Doufám, že se tam všichni uvidíme, i kdyby tato akce měla být třebas jenom další afterparty. Eodix forever, páč jináč už to nejde. Život bez joudixu by byl jako život bez… piva, ale to by bylo vlastně mnohem horší.

Ostatní záběry (z videa, omluvte kvalitu):

Prach z cest že jsi mi, Bahno, nasypal do mešního vína?!

Temní templáři se vždycky někde na veřejnosti nenápadně zhlukli a šli páchat pekelné rejdy do temného lesa (úplně vpravo jejich oběť).

Kostlivec Hlína, jejich vyvolaný průvodce ve věcech temných.

Porada nad padlým pastýřem.

Čarodějové v kruhu, znamení vážných aktivit.

Finální řež čaroděje a Kozožrouta.

Čarodějové tancem ničí kouzlo artefaktu Neril.

Rozlučka s dobrodruhy.

Doprovodný text k videu:

Táák, no to byla práce. Každej dnes už má magickou rezistenci… i ten zatrolený počítač, nechca poslouchat, co se mu říká. Měsíc se s měsícem sešel a video jest sestříháno do čehosi, co jen zdánlivě připomíná film s pokusem o dějovou linii – mno, žádná tu není a na konci samotném krátký hraný bonus aneb jak nás ovlivnil Eodix aneb LARP v reálném životě. Snad lze z toho všeho vyčíst, že to s krajem šlo od desíti k pěti (pivům) a jak víte, to je zlé. Pekelníci řádili ostošest, srážeje hlavy udatných bojovníků, kteří do kraje přicestovali. Poslední rána přišla s koncem příběhu a to hned explozivní a navíc dvakrát. Veverka má recht, dalo by se říci. Pro nepamětníky – brambor má recht.

Všichni jsme to přežili, i když mnozí s ranami fyzickými. Dělo se, co se dělo, ale i přesto budu na LARPa vzpomínat v dobrém, protože joudix je pro mě akcí, pro kterou stojí za to celý rok dýchat a pokud eodix jednoho dne skončí, protože tak je předurčeno všemu, co existuje, nevím jak s tím naložím. Myslím si, že nejsem sama, že jsou lidé, jež na tom bývají v přílišném přemítání stejně.

Ale teď k videu. Ráda bych o něm trochu pokecala. To, že je toho poněkud málo přičtěte za vinu nemoci a taktéž částečně nefunkčnímu akumulátoru, který nešlo korektně a zcela plně nabít. Ke konci LARPu se mi podařilo sehnat ještě jednu kameru, která docela obstojně ustála večerní a noční záběry, problém byl ale v tom, že byla analogová, ne zrovna nová a tudíž je druhá polovina filmu poněkud rozmazanější a je tu trochu jiný – hlasitější zvuk, který se při renderu tak trochu posunul, snažila jsem se ho naroubovat zpět na správná místa a doufám, že to ve většině scén sedí. V mém případě platí, že nic nemůže jít jednoduše a rychle. Film se dočkal mnoha překopávek. Jistě si všimnete, že u poetického questu s vílami chybí pointa – kdy se ležící víla probere jako upírka a zrube všechny na které bude stačit

• sakra, říkám si, že tolik lidí přeci přijít nemělo a navíc mi bylo ze všech dní

nejhůř, paráda, takže další starost navíc – sorry Míro O:) Takže se omlouvám, že jsem vás nemohla zrubat víc a že to bylo tak krátké. Ale dál. Tak to byly víly. Čeká tu na vás i úvodní a závěrečná audience, tradiční příjezd krále, který byl natočen snad na tři kamery – z toho by se dalo střihnout i pořádné dílko, což? Najdete zde i jednu ze mší, kde figuroval Bahno a prach z cest. Taktéž nechybí rituál temných templářů, pár scén z lesa o tom, jak také může vzniknout aliance (nejdřív útočte, pak se ptejte:), zjištění, že kozožroutovi už došly kozy a tak začal vysávat jejich pastýře, rituál před finálním bojem a samotný fight. Mírně zmatený jako vždy.

Člověk se při natáčení snaží na něco zaměřit, ale dřív než se stihne přesunout, tak se hlouček rozprchne a je po boji, mno… co se dá dělat. Navíc se musíte snažit dát si bacha, aby vás nikdo nesejmul v domnění, že jste nepřítel (nejraději útočí na záda a pak zjišťují, že sejmuli kameramana – chce to asi odrazky s klapkou nebo něco takového) ještě navíc dupat po tmě hromadami sena či mrtvol je taktéž o hubu, takže je mnoho záběrů rozklepaných a nejen zimou. A dalo by se pokračovat ještě dlouho. Kdo z vás někdy točil, ví, že to není sranda. Držte celý týden kameru a chtějte aby vám při tom neupadla ruka. Ohledně použitých 3D objektů ve filmu.. profíci si asi budou rvát hrůzou vlasy, ale šlo jen o nedůležité předěly, na něž se pozornost divákova příliš vázat nemá. Ještě ke zvuku, neslyšíte-li, o čem lidé hovoří, zkuste to pustit do sluchátek – ale jen na vlastní nebezpečí. Ono by bylo třeba mít sebou pořádný mikrofon, nejlépe zakamuflovaný do nějakého fantasy kostýmu, aby to kamera pobrala.

Na závěr Vám chci říci, že video je hlavně pro Vás, až se tam náhodou uvidíte, taxe neděste. Není tam nic dáno schválně, jakože se támhleten skřet zrovna rýpe v zubech, tak to tam dám – ne e, takhle to není. Obvykle tam dám scény, které buď mají co říct, nebo nějak jinak doplňují děj, zbytečnosti jsem vyházela a bylo jich vcelku málo – třebas třicet sekund nicnedělání a podobně. Občas mi něco uteklo – takové odhalení bílého kouzelníka se mi nepodařilo zachytit v celé své kráse – fakt těžké na něco se zaměřit a být si jist, že to je zrovna to správné. Co se týče výběru hudby – pracuji s tím, co mám a komu se to nelíbí tomu to nenutím. Užijte si filmek a příští rok snad znovu. Strááááššně mi Eodix chybí.