Dead Like Me (Mrtví jako já) aneb vítejte v životě po životě. Čím to, že se v kanadském Vancouveru točí tak skvělé seriály? Jeden takový, který po mně kdysi hrábnul svými pařátky, byla samozřejmě Akta X a o tom druhém (viz nadpis) se tu trochu rozepíši.
Dead Like Me se dočkal dvou řad a jednoho direct-to-DVD celovečerního filmu, který mohl eventuálně oživit seriál, jehož tvůrce, David Fuller, od projektu odešel kvůli neshodám s vedením MGM Television po pěti epizodách první sezóny. Seriál byl poprvé vysílán v letech 2003 a 2004, film s názvem Life After Death pak v lednu 2009.
Georgia Lass, které všichni říkají George, ve svých osmnácti letech opouští školu a vrhá se do pracovního procesu všemu navzdory. Neužije si svou úžasnou svobodu ani den, protože se jako napotvoru připlete přímo pod záchodové prkénko, řítící se z vesmírné stanice Mir. Z Georgie nezbyde ani mastný flek, avšak modravé světlo na ni nečeká. Je stále tady, na zemi, jako smrtka. Nikdo ji nepoznává, v očích ostatních je to neznámá dívka, která se teď musí poprat s novým osudem, musí si vybudovat nový život, novou identitu a začít se starat o duše lidí, kteří mají brzy odejít, tam, kam ona z nějakého důvodu prozatím nemůže.
Zleva nahoře: Mason, Roxy, Daisy. Zleva v popředí: Georgia a Rube.
Jméno a místo úmrtí „klienta“ dostává vždy od svého nadřízeného, Ruba, v kavárně Der Waffle Haus za vydatného podlévání kávou od servírky Kiffany, která bdí nad celou bandou poměrně potrhlých a nekonvečních smrtek. Rube sám netuší, kdo mu seznamy „klientů“ nosí a nejednou se tento navenek chladný a přímočarý pán snaží zjistit, kdo vlastně tvoří ono vrchní velení. Mezitím se jeho svěřenci snaží splnit svůj úkol. Policistka Roxy, roztržitý ochlasta a anglán Mason nebo smutná hvězdička Daisy Adair, která se do týmu dostala po odchodu Betty, ti všichni mají svou minulost, své starosti, své vrtochy a svou paličatost, jenž se v příbězích mísí s povinností smrtek a vzniká tak koktejl vtipných i vážných situací.
Jako smrtka si pubertální George zpočátku moc neužívá, je za zelenáče, dělá chyby, stýská se jí po domově a pořád se motá okolo své rodiny. Znovu nastupuje do práce v Happy Time jako Millie, aby se živila papírováním, ale ani tady to není tak růžové, jak by si přála. S aktivní a optimistickou nadřízenou Delores Herbig si také užije veselé epizody a omotá si ji kolem prstu, když jí pomůže zachránit kocoura Murraye. Delores se stává jakýmsi vzorem, někým, za kým si může přijít pro radu nebo pro pomoc, to kdyby náhodou potřebovala zase odjet pryč na pohřeb své tety. Crystal, recepční, je zpočátku tichým nepřítelem s zeď propalujícím pohledem, jako by jela v nějakém spiknutí, ale nakonec se stane dobrým spojencem při různých příležitostech.
Ellen Muth jako grim reaper Georgia.
George také obsadí byt po jednom ze svých „klientů“, zdědí žábu po malé dívce, jejíž odchod ji dost zasáhl, když zjistila, že jako smrtka nemůže nic dělat, jen pomoci duši na druhý břeh.
Smrtky jsou tu spíše jako andělé, kteří osvobodí duši člověka nejlépe ještě před tím, než dojde k nejhoršímu a poté mu pomohou překročit práh. Jejich protipólem jsou gremlinovití skřetí neřádi gravelingové, naježené zubaté bestie, jejichž prací je uvést kolečka do pohybu, tu postrčí balvan, tu přetrhnou lano.., tropí neplechu a žijí na hřbitově.
George se snaží bdít nad svou sestrou Reggie a ukazovat jí cestu. Reggie svůj žal dává najevo zvláštními způsoby jedenáctiletého zasněného dítěte, které se vzdaluje od své matky Joy. Joy musí mít ve všem pořádek a vše musí jít podle pravidel, když už se zdá, že své mladší dceři porozuměla, okamžitě to pokazí nějakým výlevem nebo křikem, aby nastolila falešný řád ve svém chaotickém životě. Pohřbené problémy z minulosti se proplétají s přítomností a ovlivňují jednání jednotlivých postav. Reggie se uzavírá a začíná krást záchodová prkénka a vyrovnává se se svou ztrátou prostě po svém. A jednoho krásného dne se za jejich dveřmi objeví zlatý retrívr JD, Just Dog a celá rodina si ho zamiluje. Avšak i Reggie, tak jak jde čas, postihují ztráty, tak jak o tom pod obraz hovoří George.
Celý seriál je vtipný, ale ne hrubým způsobem, i když vše podává dosti černohumorně, stále se v něm dají nalézt situace k uculování, ke smíchu, k zamyšlení i ke chmurám. V roce 2010, kdy jsem viděla Dead Like Me poprvé, přistupovala jsem k němu skepticky, protože jsem nevěděla, co od toho očekávat. Viděla jsem v něm ty paralely se životem, pocity ztrát a hledání svého místa. Pokaždé si z něj odnesu jiné drobnosti, ať už to jsou moudra, pohledy na věc, či jen vtipnou hlášku a při této příležitosti (druhé shlédnutí) mě některé scény prostě povznesly na náladě a prosvětlily mi den.
Záběr z epizody Haunted.
Ukázka hlášek:
- Roxy: I'm going to put this politely as possible. I will fuck you up!
- Mason: But am I pretty?
- Rube: Oh, you're darling. You make my heart flutter.
- George: Life sucks, and then you die. And then it still sucks.
- Mason: [about Crystal] We've got a problem.
- George: I don't think it's a problem.
- Rube: Gravelings?
- Mason: Weirder.
- George: You really care how it's going with me?
- Rube: Sure. You make my face look like this and concerned words come out.
- Rube: What you're feeling right now -all the rage and frustration binding everything from your head to your digestive tract- that's my life with you.
- Delores Herbig: Who has been making grilled cheese sandwiches with the defibrillator paddles?
- Daisy Adair: You know, George, you have your very own saint.
- George: I'd rather have a pony.
