Zase jsem si po dlouhé době zahrála něco… ze starších her. I když slovo starší je relativní pojem, obzvlášť je-li datum vydání hry situováno do roku 2005, což není zas až tak dávno (psáno r. 2008). Jedná se o střílečku Brothers in Arms: Road to Hill 30, kterážto se odehrává v mém oblíbeném prostředí druhé světové války, za noci před a pár dní po dni D v ‚okolí‘ města Carentan v Normandii.

Pomalu ale jistě se všichni suneme kupředu.

Stala jsem se seržou Mattem Bakerem (ne, tohle nebude článěk pro bulvár), paragánem 101. výsadkářské divize tzv. Screaming Eagles. Orli zasahují v drsných akcích. Ve hře pěkně za temné noci seskočíte do týla nepřítele, abyste posléze mohli supportnout své vyloďující se spolubojovníky. Je 6.6.1944 a akce se jmenuje Overlord. Den D nebyl jen o pláži Omaha a zde zakempených náccích, ale také o zadních dvířkách, falešných zprávách, obětech a hlavně o dobývání kopečku s označením 30. Hlavně proto, že tato hra je právě o tom. Střílečky se o téma druhé světové otírají neustále a tak je těžké v takové hře přijít s něčím neotřelým (no asi se někdy stane, že se dobrý nápad neprotlačí přes managerské síto a naopak managerský firewall nechá projít méně dobrý nápad, pokud to byl jeho vlastní). Sem se ovšem pár zajímavých nápadů protlačilo a se svým schizofrenním druhým já se shodneme na tom, že jsou přinejmenším zábavné.

V první řadě se jedná o možnost velet své vlastní jednotce. A nejen jedné. Můžete vést až dva týmy spolubojovníků či dokonce tanků a velice jednoduše jim zadávat příkazy pomocí pravého myšítka. Shiftem si zvolíte skupinu, prozkoumáte terén a pravým myšítkem jim určíte bod, na který se mají vojáci přesunout. Je to skutečně příjemná inovace. Nijak zbytečně komplikovaná a vojáci sami se při přebíhání na výhodnější flek cestou kryjí a opětují palbu. Zbytečně se vám nepletou pod nohy a nestane se, že by zůstali tupě stát a nechali do sebe kropit. Využívají různé nerovnosti a objekty v terénu, za které se stategicky rozmístí. Pokud máte k dispozici skupinky dvě, je vhodné, nechat jednu kropit emzáky krycí palbou a s druhou se mezitím přesouvat. Taktéž jim můžete přikázat, aby vás následovali, což provedete přes delší podržení shiftu. Další zajímavou věcičkou je možnost prohlédnout si oblast zhůry. Moc toho sice v tomto modu neuvidíte, ale pokud byste se potřebovali znovu podívat na umístění nepřátel, nebo na rozmístění překážek a cest v terénu, může se vám tento mod hodit. Klasicky pod klávesou V.

Tady jsme se proplížili pro podporu a teď se probíjíme zpět.

Tanky. Joo, tak s těmi je také sranda. Vaše příkazy plní bez mrknutí oka (děla, nebo něčeho takového). Sami si můžete nahoru vylézt k turretu a kosit pěkně za jízdy, přičemž dělo a další zbraně ovládá umělou inteligencí poháněný vojáček v plechovce, dále můžete komandovat pěší spolubojovníky a náramně si užívat válečné atmosféry. Tanky nepřátel zničíte fajne způsobem, to jest připlížíte se co nejméně nápadně k zadku, vyhopkáte po tanku a dovnitř šoupnete náckům tříštivý pozdrav. Tento útok se defaultně provede klávesou F. Tou samou klávesou také zlikvidujete protitanková a protiletadlová děla, či zavazející sloupy na poli, kde bude chtět přistát váš support s municí. Na tanky se hodí i pancéřová pěst a vyskytuje se zde několik mapek, na kterých jejích služeb využijete. Zbraně jsou modelované podle vzorků z muzea a taktéž jsou použity i jejich originální zvuky, tudíž pokud máte rádi historickou věrnost, nad těmito kousky si hezky zaslintáte. Zbraně u sebe můžete mít dvě, protože se autoři snažili o nějaký ten realismus, nečekejte, že poběžíte ověšeni deseti kousky s krosnou plnou zásobníků. Mezi zbraněmi najdete poloautomatickou pušku M1 Garand, tomíka M1A1, pistoli M1911 a další. Na věži kostela využijete pušku s optikou, mrkněte se někam do přehledu zbraní, pokud vás zajímá přesný typ, už si nevzpomenu. Buď něco najdete v Extras hry nebo v nějaké databázi návodů jako Scorpion's Win­cheater. S kostelní odstřelovačskou puškou byla docela zábava. Mezi německými zbraněmi najdete např. pušku Mauser K98 a samopal MP40. Bližší zkoumání zbraní nechám na hráčích samotných. A můžete střílet jak od boku, tak přes mířidla. Jenže se vám muška bude docela klepat a ve hře bohužel není možnost se zbraní zalehnout, jen se přikrčit. Válet se budete až po té, co vás zastřelí, nebo co vás zasáhne tlaková vlna z výbuchu a to je docela škoda.

Náckové nestojí a nečekají, až k nim přijdete a pustíte kulku mezi oči. Pobrali nějakou tu umělou inteligenci a sem tam přeběhnou, schovávají se mršky a když vás mají na dosah, dostanete přes hubu pažbou, a to není příjemné. Ovšem příjemné je, že jim to tou pažbou můžete vrátit. Stejně tak je nenechá chladným přiletivší granát. Když si ho všimnou, panikaří, utíkají nebo vám něco hodí na oplátku, takže s granátama šetřte, i když si občas můžete zásoby doplnit u různě se povalujících beden, je asi výhodnější, nechat si je hlavně na nepřátelské tanky.

Na zakempené emzáky je dobré jít oklikou.

Nad hlavou, nebo tankem nepřítele se vždy objevuje jakýsi koláč, který zobrazuje momentální rozpoložení vašeho cíle. Pokud je sytě červený, nepřítel bude kropit o stošest a za takové situace není dobré někam chodit. Když je zastrašíte palbou, koláč zešedne a emzák jen tak šišku ze své skrýše nevystrčí. To je ideální doba na přesun, obchvat a útok z křídla. Časem prokouknete jejich chování a zastrčení za zídkou si užijete pár krásných headshotů, které ztenčí počty nepřátel na minimum. U těch počtů se zastavím. Mapa je dělaná tak, abyste si našli cestičku a využili své spolubojovníky na maximum. Emzáků se tu nerojí davy a jsou strategicky rozmístění po budovách či přibíhají přes pole, pokud se vám dostane toho štěstí, že se probijete k jejich kulometnému hnízdu. Obvykle to naznačí, že se chystá trošku početnější příliv, ale jinak se jedná spíše o komornější boje. Ať tak nebo tak, postup se ukládá automaticky a hra vám nabídne, pokud mezi checkpointy zařvete opakovaně, doplnění zdrojů a zdraví. Více prý nedostanete.

Jak jsem již řekla, příběh hry se odehrává v Normandii během několika dnů po dni D, autoři si vzali na paškál jak skutečné události, tak skutečné osoby a prostředí je tomu samozřejmě přizpůsobeno. Pole, zídky, typická architektura. Autoři se do těchto míst sami vydali, aby si terén náležitě ohmatali a grafici vyfotili. Při postupu hrou se vám podle výše zvolené obtížnosti odemknou příslušné bonusy, ve kterých najdete fotografie s komentáři, dobové dokumenty, preprodukci i making of. Grafika je na dobré úrovni. Textury, modely budov a zbraní, dokonce i mimika a vzhled vašich spolubojovníků jsou výborné a co se týče xichtů, každý je jiný. Vizuelně se BiA nemá za co stydět. Světelné rozostření při západu slunce, či neutěšenost válkou zakouřeného kraje, nebo jen zešednutí obrazu, když vás něco nebo někdo přišpendlí k zemi, vypadají velmi dobře. Nic se však nedá rozbít (kromě vaší postavy) a domy se tváří nedobytně a uzavřeně, což je trošku divné, když si vezmete, že boj ve městech probíhal od domu k domu, ne-li od patra k patru. Taktéž se mnohé věci jeví neprůstřelně, takže když budete schovaní za dřevěnými bednami, nemusíte mít strach, že by kulka prošla skrz. Tady by bylo dobré přestat říkat něco o realismu.

Jsme to ale fešáci, jenže emzáckým kulkám je to buřt.

Hudba vše nenásilně podtrhuje, není nijak překvapivá a pro tento typ her bývá vesměs vše podobné, orchestrálně heroické s přídechem válečných časů.

Hra je to výborná, akční, ale krátká. Válečné střílečky mě baví, a proto jsem ji chtěla testnout. Sice s pořádným křížem po funuse, ale alespoň si nemůžu stěžovat, že by mi na ni dnes nestačilo železo. Možnost velet vlastním vojákům je výborně vyřešena a hra tak dostává nový rozměr, který ji vyzvedává z šedého průměru. Navíc, když jsou ti spolubojovníci schopnější, než v jiných herních kouscích, pařba je tak ještě o něco příjemnější. Jen by ty budovy mohly být přístupné a vozítka použitelná i z pozice řidiče. Taktéž možnost se zbraní někde zalehnout mi tu poněkud chyběla, přesto si tato hra získala místo na jednom z mých zaflákaných disků a vám, co máte rádi podobné věci, ji mohu doporučit bez mrknutí oka.