Inspirovaly mě zbytečné nehody bezejmenných lidí a nafrnění panáci, podporovaní stádečkem kikinek. Kromě toho se někdo pěkně vysekal a i když se mu nic nestalo, stejně to ve mně zanechalo podivné pocity.

kdo dělá naschvály ve víru arogance
ten zaplétá se do ďáblova tance
na počátku blbý nápad, trocha risku
nikdy nevede k přímému zisku

kdo dal takovým právo bodat
sednou za volant, smetou tě
bulvár bude mít co prodat
jako nicku, případ berou tě

že dokáží vzít život tobě
dávám tady průchod zlobě
způsobí nehodu ze svý blbosti
kdo z nich ví, kolik zůstane bolesti?

síla, rychlost, adrenalin
tráva, chlast a mezkalin
partička panáků, co honí si ega
kraksnama řvoucíma za deset mega

mají v hubě pýchu
dítě támhle na ulici
že jim je k smíchu
hovno maj v palici

a pak přijde zkrat
odnese to někdo, koho máš rád
rozmlácený plech a přeražená mícha
že prý ho v hrudníku ňák divně píchá

autíčko dojelo, co bude dál
dav spratků, co doteď skandoval
jen ohromením stojí
přijít blíž se bojí

že je to cool, in a móda?
mne tahle situace ale nedá
říct, že každá věc má svý hranice
to je přeci slovo do pranice

když kámoš leží na silnici
a z káry stoupá hustej dým
až teď dojte tvý palici
jak špatnej jste měli tým

co nadávky, drsnost a hněv
nestaví tým, řveš jak lev
je to na nic, divně se koukají
daleko za městem sirény houkají

co odneseš si z toho díla
už ti nikdo nevezme
kde však byla vnitřní síla
ptáš se v chvíli dojemné

přednost marasu a řevu silné káry
jen se koukni znovu na ty máry
když to máš tak v lásce
dáváš přednost černé pásce

ti co tady zůstanou
se mě snad i zastanou