Zpráva z podzimního víkendového larpu, který se odehrál 22.10. – 24.10. 2004.
V pátek 22.10.2004 jsem se vydala do Prahy, abych se setkala s Katkou (Atalanté) Růžičkovou na Masarykově nádraží a spolu jsme pak pokračovaly vlakem z hlaváku, nabraly jsme tu i Dáju (Lilith), Katy (Kaira) a Helču (Nimae) jsme potkaly až v Čáslavi. Helča nás z Čáslavi dovezla až na místo, nějakých 8 km vzdálené. Srub, zastřešená jídelna – dokonalé zázemí. Okolo jsou čisté lesy a herní terén je velmi variabilní. Hned za srubem je VELKÝ kopec, potok, nahoře louka, všude cestičky a další stavby a přístřešky. Jooo houby. Houby tu rostly požehnaně. Abych to ale dopověděla. Večer došlo na krátké představení. Medvědi (barbaři) stavěli palisádu načež je napadli dva Piktové a Medvědy zkosili. V tom bylo řečeno, o co tu vlastně půjde a jako každý upajdaný cestovatel jsem byla ráda, že došlo i na večeři – výborný guláš.
Mé akční foto. Zvěřejněno s laskavým svolením Felixe.
Noc na půdě srubu, kdy mi myš snědla čokoládu, byla příšerná. Prospala jsem asi 10 minut. Brrr. Ráno jsme si vyslechli pravidla, rozdělili se do skupin – Piktové vs. Medvědi. Ty dvě skupiny se dále dělily na rodiny, kdy v jedné bylo kolem pěti osob. Vybrali si povolání a rozdaly se respekty (které pak získal útočník, pokud vás zabil). Za množství získaných respektů se povyšovalo. Respekty, které jste si vydobyli vám samozřejmě zůstávaly i po smrti a že jsme jich jako Huldre – lid z mlhy, měli v druhé půlce prvního herního dne požehaně. Jakožto Huldre (byli jsme přesně tři!), předci barbarů, kteří se mstí za neuvážené počínání s totemy a prastarou zemí, jsme měli za úkol cuchat oběma skupinám zdraví. Regenerovali jsme se každých pět minut a jako CP jsem si boje náramně užila. Napadali jsme Medvědy při pátrání po dolech a pilách a Piktům jsme zase marnili plány na přepadání Medvědů. Podala jsem si Katku a dvě Piktky. Maníka s dvěma černými meči a další a další. Felixe jsme si vychutnali, Whitea si podával Huldre 1 často a rád. Zarubali jsme si měrou více než vrchovatou. Bitka v sobotu byla dost good. Že Huldre 1 jezdil na ‚nějaký‘ Řád, jsem se dozvěděla během procházek lesem, kdy jsme číhali na nepřítele. Teď po letech přemítám, jak je to všechno podivně provázané… s tím místem tam. Juj. Ale dál. Měli jsme Medvědům posvětit hradby, aby byly nezničitelné. Obětovali nám piktí masíčko. Nakonec k tomu vůbec nedošlo, protože než jsme se dostali k hradbám, Medvědi byli napadeni velkou skupinou Piktů a projeli to. Hradby padly a tak nebylo co světit. Později začali všichni chodit ve skupinách po deseti patnácti lidech, protože se jim courání po lese jen v počtu rodinném párkrát vymstilo ;). Vběhnout do takového kotle byla sebevražda, ale co.. regenerace :D.
Někdo to nazve odpadky. Já tomu říkám vzpomínky.
Finální bitka probíhala mezi rodinami Medvědů a Piktů. Losovalo se, kdo s kým. Snažila jsem se podpořit holky, ale ten zatracenej Pikt si to dost dobře nespočítal. Bitvilo se drsně a protože protivník neměl koordinaci v pořádku, odřízla jsem si svého Piktíka z davu a dávala mu co proto ;).
Co si tak vybavuji, Piktíci museli mít celý víkend černé xichty a nenapadlo je nic jedovatějšího než tempery – bwahhh.
Byla to svého času parádní akce a i když už to poslední dobou moc nehrotím, nemuset se tahat přes půlku republiky s tím bestiálním nákladem na zádech (krosna), asi bych se tam jela zase mrknout, bez kamery, samozřejmě.
Story 1:
- Huldre 3: mám do nich vběhnout? (křižovatka, cesta před námi nebyla pod počtem Piktů vidět)
- Já: sebevražda
- Huldre 1: seš blázen
- Huldre 3: mám běžet? Jsem už prakticky mrtvý…
- Já: budeme tě tady vzadu psychicky podporovat
- Huldre 1: no tak to zkus, nemá to cenu
- Já: budem ti krejt záda… fakt
- Huldre 1: jasně
- Huldre 3: já poběžím.. já tam fakt vlítnu…
- Já: tak na co čekáš?
- Huldre 3: uáááááááá!!!!!
- Huldre 1: Huldddrrreeee!!!!
- Já: a sakra!
Story 2:
- Felix: zřel jsem mlhu, pohlcuje mne, slyším volání…
- Huldre 1: hmm, čtvrtý Huldre… mám tě zabít?
- Felix: jsem už napůl jeden z vás, volání je mocné a sílí
- Huldre 1: zabiju tě! Kdo jsou oni?
- Felix: maso na zimu
- Já: a chodí samo a má meče? Zabijem ho..
- Felix: samo chodí, samo se nakrájí…
- Huldre 1: kecáš, zabijem tě…
- Huldre 3: jo, lže
- Huldre 1: Huldddrreeee!! Za tři! Za tři! Za tři!… respekty sem!… A byla to pravda?
- Mrtvý Felix: jo
Na chvilku se k nám tři Medvědi připojili. Byli také mrtvoly, takže to ostatním mohlo být jedno. A my, Huldre, lid z mlhy, jsme získali spojence. Tak nějak se to odehrálo. Mám to už dost zkreslené, protože událostí bylo mrtě. Ale Barbarka mne dostala jako svého času Eodix 2003.
