Mám začít od obalu? Nebo to mám vzít od pravěku? Tak obal je tedy pěkně vyvedený, omítkově rozpraskaný, do tmavě hnědě žlutooranžova situovaný (tak jak to mám jako lama grafik sama ráda), pěkně kapelkou osázený.. no prostě výborně stylizovaný a zcela oku lahodící – tedy máte-li rádi trochu tmy, světlo svécích hořících a tak nějak drsnější a temnější styl, než který znáte ze své tajné sbírky brazilských telenovel.
A protože jsem si tenhle koncert nenechala ujít, dívám se na něj se slinou u huby, s tupým úsměvem ve tváři aji tunou vzpomínek v hlavě (tedy těch, co se ještě nestačily vysypat pod tíhou doby). Jóó, to byly časy. Konečně klídek a pohodička. Vyrazit s kamarádem na výlet, zakřepčit si a bejt prostě happy. Tahle akce za to stála. A proč to tady v recenzi říkám? Protože je to na tomto roce jedna z malilinka pozitivních věcí. Ta druhá pozitivní věc, a to do subjektivní recenze klidně napíšu, je můj milášek, který se mnou občas musí trpět dunivé tóny linoucí se z mých bedýnek a ohnivý řev kytar.. awwww.
DVD nabízí přes dvě hodiny našlapaného koncertu. První půle se představuje v aranži s Plzeňskou filharmonií pod taktovkou Václava Zahradníka. Druhá půle pak zrychlí tempo a filharmonici odcházejí. Zazní songy jako: Bláhová víra, Karavana slibů, Amadeus, Marilyn.. a další. Se symfoňákem je jich 12. Ďábelštější půle obsahuje třináct songů z nichž vám namátkou vybírám tyto: Prázdnej kout, Adrian, Princess, Strážci času, Dotyky, Vir.. Zvuk je naprosto výborný Dolby Digital 5.1 (v nabídce i 2.0) a formát obrazu 16:9. V bonusech na vás číhá něco rozhovorů před akcí a něco po ní. Lucie Bílá je pak zpovídána během koncertu a samozřejmě tu najdete i fotečky, které asi znáte z kainího webu.
Jak je hlavní náplň placky výborně zpracována a sestříhána, pak ten bonusový ocásek trošku kulhá, ale to není na závadu. Kamera občas ostří na jiné objekty, než je zrovinka zpovídaná osoba a také se trošku posouvá zvuk, tedy, až na samotném chvostu. Jenže to jsou věci, které nejsou podstatné a to z toho důvodu, že jenom ten počet stop záznamu – 117 – mě docela usadil. A když si vezmu, jak mě někdy dokáže zdeptat mých nanicovatých 8 hodin z larpu z jedné kamery, tak smekám všechny pokrývky hlavy i s parukou a klidně k tomu sundám i svoje steelky.
Pro skalního fandu Arakainu je tato placka životně důležitou nezbytností. Pro toho, kdo tam byl pak srdeční záležitostí, jíž je třeba hýčkat.. a pouštět tak dlouho, dokud to bude dodávat pozitivní energii, náboj, který to rozhodně má. Deset a půl metalisty z deseti doporučuje.
