Každý ročník punkrockového metalového festivalu Altros se vyznačuje několika stěžejními body, které se nesmí opomenout. Od pití tupláků na čas, přes moderátory až po kapely, které prostě najednou nevědí, co by měly hrát. Dělám si srandu, ale bylo vidět, že někteří už se stihli posilnit a tak nám nadšeně sdělovali, že doufají, že nebyli moc slyšet. Byli a to přímo vrchovatě :).

Pití tupláků se už několikerý ročník zúčastňuje jedna slečna, zvoucí se Jahoda, která to vždycky chlapům natře, ale co si pomyslet o těch úžasných výhrách? Je pravda, že lopatička se může hodit na odklízení následků altrosoidního řádění a sklenice kyselých okurek asi také nikoho nepřekvapí. To je jediné pití tupláků, které si tak nějak vybavuji i s odevzdáváním věcných cen.

Než jsem vyrazila přímo na Altros, stavila jsem se se ségrou v pizzerii Tinito, ale nebyla jsem schopná spořádat ani ten šopák, natož celkem přihřátou Stellu (bez dvojsmyslů), doufala jsem, že na festivalu už to bude o něco lepší a také že bylo.

Přišly jsme s Jáňou a Léňou. Kdybych to bývala byla tušila, nechala jsem na guest list připsat ještě pár jmen navíc, takhle jsme se tam za firmičku procpaly alespoň my dvě. Překvapil mě Zajda (nezapomenutelný král Jiří Zajda první z larpu Eodix, pozn. red.), který letos čepoval Géčko, což mě na fesťáku překvapilo též a tak jsme si hned zkraje daly jedno a tvořily virtuální frontu, protože ještě dost pěnilo, ale dobrý marketing a reklama musí být, že?

Zaujal mě nejmenší přítomný metalista, tedy nejmenší, který tam pobíhal, našli se i menší, co se nechali nosit. Hlouček nádherně vyšňořených pankáčů, čímže mi bylo trošku líto, že mi moc nevyšly fotky.

Během posezení na lavičkách (ve stínu!) jsme došly k tomu, že masožravek není nikdy dost, potkánci jsou celkem inteligentní potvůrky a že by měli zpěváci do příštího roku udělat něco s těmi svými špíčky, protože to zpocené prý není moc sexy, i tak jsem udělala pár fotek pro ty, co to ocení. Mně šlo samozřejmě o hudbu, jak jinak a tak mám nafocené hlavně vlasaté kytaristy. Nemůžu si pomoct, to asi ta piva a sluníčko, které letos svítilo celý den.

Chudáci Night Ravens. Hráli skvěle, ale na noční tvory to byla vskutku smrtící hodina odpolední. Smekám všechny klobouky, paruky a sundavám i steelky, že to tam kapely vydržely. Většinou jsem se přesunula k pódiu jen na tu chvíli kvůli fotkám, poslechu a když už jsme cítily, že na nás jdou mrákoty, zase jsme zalezly pod slunečníky, kterých by klidně mohlo být ještě o něco víc, aspoň než ta palčivá bestie zaleze za stromoví, neb pak už jich není třeba a to je doba, kdy přichází chlad od blízké řeky Labe.

I tam jsme se trošku prošli (už nás bylo víc), to když už nám došly poslouchatelné formace… a tak. SteelFaith také hráli skvěle. Klasiku v metalovém podání a další ryčné kousky. To už byl večer, zima, byla mi přinešena mikina a tak mi to spáleniště na zádech ještě navíc nenamrzlo. Bylo mi příjemně. Letos se zadařilo. Potkala jsem pár (víc ne) známých tváří. Jiné mě překvapily svou vizáží a změnou od hodných, slušně se oblékajících holčiček a hochů k pankáčům a gotikům. Mazec. Myslím, že to byla přehlídka toho nejlepšího, co mají místní ve skříních, takže se člověk mohl i velice pěkně inspirovat, pokud se v tom neválel v trávě s lavičkou v náručí. No však víte, jak to někdy dopadá (ne, neválela jsem se, naštěstí).

Miky, tak mu snad říkali, protřelý festivalový harcovník vyfasoval koště, co někdo přinesl na pódium a tak tam pak často a rád vypomáhal kapelám hraním na neexistující kytaru. Někomu stačí ke štěstí málo a lidi to brali sportovně.

Ani letos jsem nebyla na festivalu od začátku až do úplného konce. Asi by mě domů nesli v krabičce od sirek, ale moc jsem si užila, pokecala o nesmyslech a o životě, ohluchla a přeseděla si na tvrdé lavici kostěné partie. Nikdo na mě nic nevylil a piva bylo dost, ještě teď mám trochu gumové nohy.

Nevím, jak to tu vyzní, neb píši pod vlivem… parádní akce, of course ;). U příštích akcí zase na sepsanou.