Zase jsem zašla za našimi pískomilkami, podívat se, jak se jim daří, nacpat je jogurtovými dropsy, granulemi s bílkovinami a nad kávou popřemítat o pískomilím životě. Vytvořila jsem novou hromadu fotografií, ale přimět huňaté roztěkané modelky ke spolupráci není žádná sranda, obzvlášť když na jednu z nich takhle v srpnu začíná lézt jaro a pořád se dvoří a nadbíhá své spolubydlící, která jí na snahu svorně hází bobek. Zvířátka.

Za ta léta s pískomily jsem zjistila, že nejakčnější stejně bývají během noci. Vstávají i během dne v pravidelných časových intervalech, aby si nacpali bříška a procvičili hlodací svaly. Nejjistěji je ale zastihnu chvíli po tom, co padne tma. Dneska jsem je navštívila o půlnoci, hodila řeč o životě a o jídle, uplatila je slunečnicovými semínky a během předchozích dvou dnů je přesvědčila o tom, že banánové dropsy s jogurtem a lecitinem se opravdu dají jíst, stejně tak speciální granule s živočišnými bílkovinami. Když je člověk trpělivý, pochopí i bojácná Stříberka (kdepak bojácná, jen ostražitá) že jogurtový bonbonek může být mňamka. Bláznivá a věčně poskakující, pobíhající a driftující Zlatka se spíš zakousne do granulek… nebo do ruky.

Marťas zaspala, tak jsem se rozhodla jet do zverimexu v Ústí n. L. s Ladou. Projely jsme se City Elefantem a zakotvily v nákupním centru Fórum (ta nová budova vedle starého kostela). Přes nutnou odbočku na meditační místnost jsme posléze zamířily do Pet Shopu. Protože už jsem tam byla před pár dny, věděla jsem, že huňáči už na nás čekají.

Chovala jsem různá zvířata. Od roku 1992 prozatím do roku 2005 to byli hlavně pískomilové. V těch dávných časech tu o nich nebylo takové povědomí, jako je tomu dnes, natož abyste pro ně tehdy sehnali krmivo na míru, příslušenství a co se klecí týká bývaly pro nás opravdu drahé, takže prvního pískoška jsme měly (žádní chlapi tu tehdy nebyli, ale pořád dělám v textu ony chyby) v tom největším teráriu, které jsme mohly zakoupit a odtáhnout domů. Tehdy jsem krásně černému Puntíkovi slavnostně vytvořila tunely z roliček od toaleťáku a on je zcela slavnostně rozšrotoval hned, jakmile jsme si ho přinesly domů. Taktéž se mu nezdálo architektonické rozložení terária a tak si vybavení upravil dle svého nejlepšího pískomilího vkusu – rozumějte všechno co šlo prostě rozšrotoval a postavil si z toho pěkné hnízdečko. Šikovné zvířátko.

Včerejší návštěva pražské zoologické zahrady mě velmi potěšila. Nebylo špatné počasí, jen zataženo, tak akorát na svetr s tenkou koženou bundou. Připlácali jsme se k pokladnám celkem brzy a zcela proti všem staletým tradicím začali s procouráváním zoo mezi opeřenci, želvičkami, tučňáky, no prostě dole při břehu Vltavy, tam, kde v roce 2002 řádila velká zlá voda.