Lenka 'Trinity' Voráčková

Marťas zaspala, tak jsem se rozhodla jet do zverimexu v Ústí n. L. s Ladou. Projely jsme se City Elefantem a zakotvily v nákupním centru Fórum (ta nová budova vedle starého kostela). Přes nutnou odbočku na meditační místnost jsme posléze zamířily do Pet Shopu. Protože už jsem tam byla před pár dny, věděla jsem, že huňáči už na nás čekají.

Chovala jsem různá zvířata. Od roku 1992 prozatím do roku 2005 to byli hlavně pískomilové. V těch dávných časech tu o nich nebylo takové povědomí, jako je tomu dnes, natož abyste pro ně tehdy sehnali krmivo na míru, příslušenství a co se klecí týká bývaly pro nás opravdu drahé, takže prvního pískoška jsme měly (žádní chlapi tu tehdy nebyli, ale pořád dělám v textu ony chyby) v tom největším teráriu, které jsme mohly zakoupit a odtáhnout domů. Tehdy jsem krásně černému Puntíkovi slavnostně vytvořila tunely z roliček od toaleťáku a on je zcela slavnostně rozšrotoval hned, jakmile jsme si ho přinesly domů. Taktéž se mu nezdálo architektonické rozložení terária a tak si vybavení upravil dle svého nejlepšího pískomilího vkusu – rozumějte všechno co šlo prostě rozšrotoval a postavil si z toho pěkné hnízdečko. Šikovné zvířátko.

Včerejší návštěva pražské zoologické zahrady mě velmi potěšila. Nebylo špatné počasí, jen zataženo, tak akorát na svetr s tenkou koženou bundou. Připlácali jsme se k pokladnám celkem brzy a zcela proti všem staletým tradicím začali s procouráváním zoo mezi opeřenci, želvičkami, tučňáky, no prostě dole při břehu Vltavy, tam, kde v roce 2002 řádila velká zlá voda.

A je tu nový nášup fotografií, které si také nechci sušit na hdd. Hele, já to nikomu nenutím, já ty statistiky vidím :D. Doufám, že mé zvířátkoviny někdo zhlédne a potěší ho sbírka chlupatých, pernatých, šupinatých potvůrek. V Zoo v září bylo fajn i když už trochu zima, lidí méně, takže jsme se mohli protlačit k tučňáčímu rejdišti, které prý jinak bývá v těžkém obležení. Co na tom, že už je to poměrně dávno. Ráda bych se tam ještě párkrát podívala. Naposledy jsem tam byla kdysi před povodněmi, takže jsem nestačila zírat na fungl nový vzhled, úpravu a potůčky – parádní. Enjoy.

Aljašský malamut Falco, kterého už jste mohli tady okolo zahlédnout, je celkem sympatický huňáč, a tak si zaslouží vlastní příspěvek. Je mi líto sušit fotografie na harddisku, i když některé ze snímků nejsou kdovíjak ostré, přesto se s vámi o ty pekelné výrazy musím podělit. Je to hodné zvíře, i když pěkné telátko. V mžiku oka ho máte přímo před očima, a to si ani nemusíte sedat na zem. Když může, poskakuje a hopká jako gumový míček. Neznámé návštěvy obvykle prohlédne z očí do očí tak, že se vám předními tlapami opře o ramena a tak jistě nejedna návštěva odjela s otisky jeho tlapek na bílé mikině (já to viděla, hezký potisk).