V sobotu se projevilo mocné vábení sil tajemných, listnatých, lesnatých i kytičkatých, jak je v krajích zdejších již několik let zvykem. Okolnosti mi v posledních dvou týdnech nijak zvlášť nepřály, tedy zdraví a podobně. Neměla jsem šanc vytáhnout paty dříve, což, jak mnohým známo, nedělá moc dobrotu – býti zavřený, churavý a naštvaný na celý širý bacilnatý mikrosvět. Společnost mi dělaly dvě krabice kapesníků a Portal s Knights of the Old Republic.

Zatažená obloha, plná šedavých duchen, dává vědět o blížícím se podzimu. Po dešti jsou všechny cesty rozbahněné a vysoká tráva září zelení. I když bylo teplo, den předešlý byl celý deštivý a romanticky tmavý a šedivý. I to je chvíle, kdy je příjemné být v lese, tichém, kde můžete naslouchat kapkám, dopadajícím na listy kapradí a vdechovat studený vzduch, prosycený vůní jehličí.

Vyrazily jsme ve třech, cestou mezi poli, zahrádkami a nakonec hustolesem směrem k Opárenskému údolí, kde jsem zvolila zcela jasný checkpoint v podobě zrekonstruovaného Černodolského mlýna (čti „v podobě hospody“). Sápat se na naší straně Lovoše do kopečka byla celkem fuška, ale měla jsem neodbytný pocit, že je to lepší, než se plahočit na přímém slunci po silnici, která skýtá mnohá nebezpečenství.

Solvaye nelze jen tak přejít. Kde jinde nalézti místo pro šutromily, rezatověcatostomily a rochnit se při tom v záři sluníčka, nechat se podrncat ve vláčku a obdivovat zbarvení jednotlivých svahů a skalisek ve starém lomu. Když jsme měli štěstí na pohodlný bus a zásobu kyslíku (žádná upocená plechovka se smrdutými sardinkami jako při mé první návštěvě), ťapkalo se nám na výlet ještě o něco lépe. Tato fotogalerie se skládá ze dvou výprav do magických končin.

Aneb jak jsme kamenivo pašovali. A to pro jistotu hned dvakrát. Říkám si, kdyže se to vlastně zvrtlo a pročže jsou ty batůžky tak těžké, když mezitím vysajeme a vyžereme jejich útroby. Samozřejmě, že jsme do Koněprus jeli za účelem zkoumat jeskyně a krápníky, což jsem si přála již dávno, neboť jsme měli doma takovou pěknou knihu (Macocha a moravský kras, 1953), plnou krásných černobílých fotografií jeskyní, krápníků, podzemních jezírek i pralesů a hustolesů a když jsem byl malý, moc rád jsem si v té knize listoval a kochal se (a taky pašoval domů šutry, které mi obratem máma vyházela) a tehdy to asi začalo..