Zase jsem se rozhodla, že něco zapařím. Po dlouhém období plném RPG a FPS volba padla na akční adventuru. Jak jinak než prostoupenou temnou atmosférou, záhadnými zmizeními obyvatel městečka, zapadlého uprostřed nehostinných pustin, spiknutími, démony a vůbec všemi těmi temnými a děsivými věcmi, kvůli kterým si některé gamesnické kousky kupuji. Pokud byste čekali něco statického, posouvajícího se po obrazovkách, pak vězte, že tento počin je plně ve 3D. Úhel kamery a rozhled po kraji je sice poněkud omezen, ale jestliže se zorientujete a využijete „GPS“ i mapy, určitě se neztratíte.

Vampire nás zavede do hororového světa původně stolní hry na hrdiny od společnosti White Wolf. Nihilistic Software si dali za úkol tuto rozsáhlou hru zpracovat do počítačové podoby a já vám teď povím jak moc se jim tento počin povedl nebo nepovedl.

Zase jsem si po dlouhé době zahrála něco… ze starších her. I když slovo starší je relativní pojem, obzvlášť je-li datum vydání hry situováno do roku 2005, což není zas až tak dávno (psáno r. 2008). Jedná se o střílečku Brothers in Arms: Road to Hill 30, kterážto se odehrává v mém oblíbeném prostředí druhé světové války, za noci před a pár dní po dni D v ‚okolí‘ města Carentan v Normandii.

Když si matně vybavím své první zmatené kroky ve Spellforce, pěkném a kvalitním fantasy RPG/RTS nemůžu se než usmát jak to tehdy bylo těžké a jak můj počítač tehdy tuhnul a nezvládal. Dnes je platinová edice brnkačka, pokud se vám na ploše samozřejmě nesejde 80 vojáků, z nichž si pár desítek ještě summonuje mnohočetný support. Samozřejmě pařím díl první, datadisk druhý. Spellforce základní hra s podtitulem The Order of Dawn má na kontě datáče s názvy The Breath of Winter a Shadow of the Phoenix.

Temnotou koridoru kdesi v kolonii na nevlídné skalnaté planetě, známé pod označením LV1201, se rozléhá pípání detektoru pohybu. Ta hrůza, která si sem našla cestu, může číhat kdekoliv. V šachtě pod podlahou, ve ventilaci, protkávající celý komplex, nebo se na vás může dívat ze stropu z toho temného konce chodby, kam světélko z vaší baterky nedosáhne. Plíživé stíny bojují s poslední skomírající zářivkou a vy máte pocit, že se v nich něco hýbe. V celém obytném komplexu nenalézáte jediného žijícího člověka. Jste tu možná definitivně sami a nepříjemně studený pot, který cítíte vzadu na krku, jen stupňuje psychické vypětí, se kterým prozkoumáváte jednu místnost za druhou…