Na onlineovku ze světa Star Wars jsem se těšila několik let. Nejnapínavější však byl poslední rok. Co chvíli jsem shlédla nějaké vývojářské video, gameplaye, záznamy z conů, E3, či přečetla nový článek a omrkla concept art. Namlsali mě úspěšně. Mezitím se na oficiálním webu swtor.com začala formovat guilda Dark Stance (a Light Stance), jejíž kořeny se datují až k roku 2005 a tehdejšímu MMO Star Wars Galaxies, kde většina členů strávila kus svého života a mohla by dlouhé a dlouhé hodiny vyprávět, co všechno spolu zažili a jak se tato hra během let vyvíjela.

Možná máte pocit, že jsou ty nadpisy poněkud zhulené a promumané a že autorka mnohdy neví, jakéhož je pohlaví, když někdy píše: jsem byl, psal a spal a pak se rozesmál. Ale z toho si nic nedělejte. Přijměte to jako jakýsi stav tohoto blogískovitého koutu internetů. Nemám tu sekci „o webu“ (takhle, třeba tu někdy něco takového bude), kde by bylo alespoň nastíněno, kdeže se to čtenář ocitá a co tu asi tak může čekat a co čekat rozhodně nemůže a taky kam v tom případě může odejít, ale je mi často sdělováno, že lidé nečtou. Vím, že vy čtete. Tolik nás trpí grafomanií, bylo by divné, kdybychom netrpěli i potřebou louskat text. Jo, ten Zaklínač.

Mám pár svých pixelovatých herních otců Fouras (rozumějte vykopávek), ke kterým se buď čas od času ráda vracím, či jsem je objevila a na dlouho u nich zůstala. Počítačové hry, ve kterých je prasík jen pár pohybujících se pixelů jsou mi nějakým způsobem sympatické a to i vypiplaností herního systému, animací a ..

Staré Hvězdné války mám moc ráda. Trochu z nostalgie, protože jsem se na epizody IV – VI dívala už jako malý capart, zčásti možná proto, že jsou to příběhy z úplně jiného světa, v nichž bojují rytíři řádu Jedi s temnými pány Sithy v tajemných koutech fascinujícího vesmíru. A třebaže hra vyšla již v roce 2003, i o sedm let později mi nabídla příjemný herní zážitek, akční role-play, umožňující postavičku cepovat do vysněného mistra Síly a bojového umění s dvoubřitým lightsaberem (dual-bladed lightsaber nebo saberstaff mi zní líp).

Dozaklínala jsem. 50 hodin v kůži zaklínače Geralta z Rivie pro mě bylo příjemným zpestřením vánočního období. Zapařila jsem si jako o život. Jsou v tom sice započítány i pauzy na svačinu, reloady a pár návratů ke starším uloženým pozicím, to když jsem se rozhodla, že situaci budu řešit jinak, ale i tak se herní doba blíží příjemné cifře. Můj osobní rekord je 12 hodin a 24 minut lítých bojů.