Řádně prochcípaný larp aneb jak dělníci hrad Vikomtův obléhali v datu od 1.8. do 7.8. 2005.

Jest pravda, že tento Eodix postihly věci veskrze nemilé. Všichni, kdo jste tam byli, o nich víte, a tak snad nemá přílišnou cenu se jim zde, na tomto místě věnovat. Možná pro vás věci neznalé – šlo o změnu místa asi o jeden kilometr, z důvodů pořádání skautského tábora, na louku o mnoho menší a od lesů herních o tolik vzdálenější a tím to začalo. Na druhou stranu tady musím zdůraznit, že ač nová – louka byla naprosto dostačující, stromy ohraničená a tudíž lehce krytá před nepřízní slunečnou, ovšem už ne tak chráněná od vlivu této civilizace – naneštěstí pro nás, i pro vesničany okolních osad. Ale co. Pivko teklo proudem, a tak mohl být tento žal rychle splaven z duše.

Zpráva z podzimního víkendového larpu, který se odehrál 22.10. – 24.10. 2004.

V pátek 22.10.2004 jsem se vydala do Prahy, abych se setkala s Katkou (Atalanté) Růžičkovou na Masarykově nádraží a spolu jsme pak pokračovaly vlakem z hlaváku, nabraly jsme tu i Dáju (Lilith), Katy (Kaira) a Helču (Nimae) jsme potkaly až v Čáslavi. Helča nás z Čáslavi dovezla až na místo, nějakých 8 km vzdálené. Srub, zastřešená jídelna – dokonalé zázemí. Okolo jsou čisté lesy a herní terén je velmi variabilní. Hned za srubem je VELKÝ kopec, potok, nahoře louka, všude cestičky a další stavby a přístřešky. Jooo houby. Houby tu rostly požehnaně. Abych to ale dopověděla. Večer došlo na krátké představení. Medvědi (barbaři) stavěli palisádu načež je napadli dva Piktové a Medvědy zkosili. V tom bylo řečeno, o co tu vlastně půjde a jako každý upajdaný cestovatel jsem byla ráda, že došlo i na večeři – výborný guláš.

Můj druhý larpík, odehrávající se 27.7. – 1.8. 2004.

Záznam z roku 2004 má úctyhodné tři a půl hodiny, a to je zachyceno jenom minimum z toho, co vše mnozí zažili. Abychom mohli pojmout celý svět, museli by mít všichni kameru a to minmimálně 16 hodin denně v provozu, protože každý zažije lehce odlišné situace a každý tvoří svou část příběhu, v níž figuruje právě jeho zvolený charakter. A tak je můj záznam pouhým individuálním pohledem na celý komplexní svět.

Rozepsané texty a nápady pro Eodix 2004. Navymýšlela jsem spoustu běžných zajímavostí, které by se na larpu daly dělat. Ačkoliv jsou texty nedodělané a questy nedotažené, lebza a kruhové keramické destičky jsem stvořila a nechala vypálit v Litoměřické dílně. Trochu se pekelné lebčičce divili, ale když to máte na „divadlo v lese“, jsou hodní a vypálí ji přednostně, když se náhodou zapomenete. Pro jistotu jsem ji nechala schnout déle, aby v peci neudělala bum.

Střípky z mého prvního larpování, odehrávajícího se 29.7. – 3.8. 2003. Sesumírováno až někdy v roce 2008/9.

Z nějakého důvodu se larpy vlastně jmenují Vikomt i když už je Vikomt po smrti. Co po létech strastí vyhrabat z paměti, než to, že jsme si na poslední chvíli koupily předražený stan. Přijely jsme v předvečer hry a naprosto nepřipravené jsme s neteří nafukovaly matraci dementně děravou pumpičkou. Ne nesmějte se. Řekněme, že má záda už nebyla to, co vlastně nikdy předtím ani nebývala. Když se ponořím hlouběji do regresní hypnózy, vybavím si tváře i jména – croll – krol – nebo co to bylo Nehygienix, Desmond, Veverka… Nyemi, nebo jak to bylo… Rudovlasí démoni. A to, že se v tom předraženém stanu přese všechny úžasné vlastnosti srážela voda a lezte si dovnitř, když je vám už tak dost velká kosa. Ta sprška za krk.. heh!