Byli jsme tam! Ptáte se kde? Krom úžasného musicou a pivem ověnčeného Altros Festu… jsme samozřejmě zase vlétli do onoho filmařského maratonu. Prodlevy jsou veliké, ale co se dá dělat, když musíte cepenět ve školních lavicích (muhehe, někteří ne, pozn. red.). Vzniklo dalších 40 minut materiálu, z nichž se nakonec vyklubalo 5 předlouhých použitelných… minut záběrů. Nebude přeci jen lepší nakonec vydat jen ty bonusy? A k tomu jako bonus krátký film?

Co mu předcházelo? Především zkoušky v pátek 17. února 2006. Jste-li si jisti tím, že vám bude na zkoušení scén stačit 30 minut, pak to vidíte příliš růžově. Ten den začal velice vtipně, vodou v garáži a ještě větším množtvím vody před garáží. Ještěže tu byli hasiči, ochotni nám helfnout s „kýblováním“ = specielní technika zneškodňování pohromy. Paráda, takže jsem na sraz dorazila v lehce urousaných nohavicích a v botách mi podivně čvachtalo, ale bytečku to bylo buřt.

Všimla jsem si, že mezi některými lidmi panuje názor, že za dílem není žádná práce (no jo, to všechno kolem je jen přelud a vzniklo to samo). Osikový kolík do jejich srdcí a popel na jejich hlavy neb nevědí, co činí, když se takto opovážlivě odhalí ve svém prachbídně podloženém názoru. Je sice jejich, ale je mylný.

Od kečupové primitivnosti k celovečeráku… tak začínal text cca ze začátku roku 2006, ve kterém jsem se snažila přiblížit natáčecí euforii případným čtenářům. Našla jsem ho při procházení starých záloh (9. října léta páně 2009) a jen tak pro sebe si říkám, kam se ten entuziazmus vypařil. Musí nutně vše, o čem se mluví a na čem se tvrdě maká skončit katastrofou? Tady je zvykem obvykle nic nedělat, vše odkládat a nebo udělat věc jen tak napůl honem honem, aby se neřeklo. Nenávidím tento přístup a v našem filmu neměl místo. Ale i tak je po něm veta a kdoví jestli bychom ho vůbec kdy dokončili.

Začal jako obvykle. Pětihodinovým zpožděním. Vždycky si někdo vzpomene, že vlastně má být někde jinde a tradičně až po tom, co si domluvíme schůzku. Podobný bojkot provádí obvykle nechápaví rodiče, kteří netuší, že si neděláme srandu, nýbrž připravujeme filmek se vší parádou (už není tak podstatné, co z toho vyleze). Vynecháme-li podobné začátky každého našeho natáčení, dostaneme se na plac. Dalo by se říci, že věc bývá poněkud chaotická a pokud je vás více než tři i s kameramanem pořiďte si megafon. Nasoukání se do kostýmů (Kain to má asi nejjednodušší) zabere dost času, vezmu-li v potaz, co všechno se ještě souběžně děje. Někteří členové si během této ceremonie již stihli dát druhou kávu a osvětlovací technika již začínala pomalu doutnat.