Lenka 'Trinity' Voráčková

Už je to nějaký čas, co jsem psala o internetových drobečcích, čili webech, které mě nějakým způsobem zaujaly. Ve webařské sekci naleznete ještě další podobné posty, které jsou spíše výčtem zajímavých míst jinde, kam jsem se párkrát byla podívat. I tentokrát se můj seznam ponese v podobném duchu. Půjde o blogy, ze kterých si dávám pravidelnou dávku osobitého čtení. Je možné, že časem přidám další.

Chci zde zmínit, co mě poslední dobou potěšilo. Bývala jsem často brbla a brblám i dnes, ale nechci si to stakovat na svém vlastním blogísku, jelikož elaboráty na téma, co mě zase naštvalo, kdo zase mlel, aniž by u toho přemýšlel jsou na dlouhé lokte a ve výsledku se sice na okamžik vypíšete, ale nikam to nevede, protože za chvilku se budete potřebovat vypsat zase. Tak to chodí, když narážíte na blbce, nebo se vám nedaří.

Název článku je asi lehce zavádějící. Hned zkraje řeknu, že tomu opravdu porozumí jen pár duší, ale to nevadí. Na názvy článků jsem nikdy moc nebyla, nešlo-li o nějakou technickou záležitost a ani Googlu se to asi také moc pozdávat nebude, ale měla jsem se o sobotě a trochu i o neděli naprosto báječně.

Lebza pekelná. Matně si vybavuji, že svou roli hrála již na Eodixu 2005. Možná vám to bude blízké – obvykle se na larpech vyskytují světlé i temné frakce a orgové (organizátoři) si rádi vyhrají s přípravou artefaktů. Tuto lebčičku jsem uplácala z keramiky, ale na glazování už nebyl čas, nestihla by se znovu vypálit. Chuděra přišla o dva pekelné růžky, ale to se dalo očekávat, obzvlášť když ji taháte v noci po lesích.

Původně jsem chtěla napsat něco jako „lesní příspěvek“, což mi teď, v jednu hodinu ráno, zní poněkud podivně a hned jsem si představila žebravé ruce, hrabající po příspěvku na benzín pro svého pětihvězdičkového terénního mastodonta (tuhle jsem zahlédla pěkné černé terénní vozítko (značku nevím), ještě vonělo novotou, mňam). No prostě se tu stavila Marťas a dostala ten spásný nápad jít do lesa.

Dohrabala jsem se v pgAdminovi až k blog_categories, abych si přidala básnickou střevnost do menu Kategorie. Lepší však bude použít známé a konvenční poezie – próza. Myslím, že existuje více básnících lidí, nežli jejich čtenářů (nějaká zkušenost tu bude). Navracím se také z dlouhého pusta a prázdna, rozhodně neslibuji přímočaré, jasné či snad zajímavé veršíky, příběhy a pokusy o ně. Má osobní múza je flákavé dítko, někdy nevinné jindy přináší temnou bouři za řevu hromobití…